V lednici ležela 84 let stará sušenka, pomohla vyrovnat se s babiččinou smrtí

Andy Wiseman z města Staunton v americkém státě Virginie dostal zhruba před měsícem docela podivnou textovou zprávu od své matky: „Našla jsem něco zajímavého, zmrzlou sušenku z roku 1940.“ Ten den totiž vyklízela dům po Andyho babičce, která letos 2. září ve věku 90 let zemřela. A když se podívala do ledničky, našla v mrazáku právě tuto sušenku.

V první chvíli to celou rodinu docela pobavilo, ale později jim nedalo spát, proč je sušenka tak stará a proč ji babička tak dlouho přechovávala. V sáčku s ní byla i ručně psaná poznámka, která však z celé záležitosti udělala ještě o něco větší záhadu.

„Sušenku upekla paní Dara L Chambersová v srpnu 1940 v domě Blankenshipových,“ stálo na kousku linkovaného papíru. Ovšem ani Andy, ani nikdo z jeho nejbližší rodiny netušil, kdo má být ona pekařka, a nikomu nic neříkalo ani příjmení Blankenship.

Světlo do toho musela vnést až sestra Andyho babičky Sally, která připomněla, že obě dámy měly ještě bratra Harolda a že sušenky pocházely z rodiny jeho první ženy. Ta byla podle webu Western Mass News vnučkou paní Dary. Teta Sally pak také ještě našla novinový výstřižek s oznámením, že paní Chambersová zemřela. Stalo se tak ještě v roce 1940, tedy jen krátce poté, co byla záhadná sušenka upečena.

Asi nikdo se již nedozví, proč Harold a pak i jeho sestra tuto sušenku tak dlouho uchovávali, ale jako pravděpodobná se jeví možnost, že na ni Harold třeba zapomněl, a když umřel, vzala si ji jeho sestra a dala ji do své ledničky. Třeba proto, aby vzpomínku na paní Daru dále udržovala. Hovoří pro to i skutečnost, že sušenka byla nalezena ve dveřích mrazáku, nebyla tedy zapadlá někde vzadu.

A vypadá to, že starý kousek pečiva, který je podle Andyho tvrdý jako kámen a páchne jako mrazák, ponese odkaz své stvořitelky dál. „Aktuálně je v mrazáku mojí matky a já a moji bratři ji po mnoha letech zase najdeme,“ řekl s úsměvem webu Fox News.

Již vážněji ovšem ještě řekl, že nález 84 let staré sušenky celá jeho rodina uvítala, protože to jejím členům přineslo jakousi katarzi, která jim pomohla vyrovnat se s odchodem milované babičky. „Bylo moc fajn o ní při pátrání mluvit, vzpomínat na ni a probírat rodinnou historii,“ pochvaluje si její vnuk.

Ten také ještě dodal, že i jeho babička měla svou rodinu nadevše. Každý měsíc například všechny brala na pizzu na velkou rodinnou večeři. „A 7. října to byla už druhá večeře, kterou zmeškala. „Všichni jsme ji měli velmi rádi a moc nám všem chybí,“ zakončil své vzpomínání Andy Wiseman.