V jihlavské Modetě si „odpíchli“ naposledy. Píchačky míří do historie

„Jsem v Modetě od června 1986, nastoupila jsem do střediska ve Srázné ulici. I tam jsme tyto píchačky měli. Tady jsem od listopadu 1991,“ vzpomněla zaměstnankyně Jitka Augustová.

Bezmála 38 roků tak každý pracovní den dvakrát, ráno a odpoledne, vytáhla z jednoho pořadače svoji kartu, vložila ji do štěrbiny přístroje s časomírou, stiskla páčku a označenou kartu přemístila do pořadače na opačné straně. Poslední dubnový den tak učinila naposledy.

Možná ale, že ještě nějaký den ze zvyku automaticky zamíří na příchodu či odchodu na obvyklé místo, zvyk je železná košile. Výrobek někdejšího národního podniku Pragotron totiž na zdi zůstane. Proslulá jihlavská textilka, která prochází digitalizací, chce připomínat historii.

„Když jsme s kolegou Oldou Bajerem do Modety vstoupili, bylo to tu jako takové muzeum, kde všechno řešily tužka a papír. Kromě píchaček tu kdysi probíhaly i kontroly ve vrátnici. Dámy musely ukazovat kromě kabelek i podprsenky,“ usmála se spolumajitelka firmy Eliška Kišová.

Čtyři desítky zdejších zaměstnanců budou od května dokládat přítomnost na pracovišti otiskem prstu v podstatně menší krabičce s digitálním displejem.

„Primárně nám nejde o kontrolu, ale o úsporu času některých pracovníků,“ připomněla Eliška Kišová, že karty a údaje na nich zaměstnávaly měsíc co měsíc mistrovou i ekonomku.

Historie docházkových kontrolních hodin, slangově nazývaných píchačky, sahá do poloviny 19. století. V dnešní době se nejčastěji kontroluje docházka pomocí čipových karet, k dispozici jsou i cloudové systémy využívající polohu GPS či čtečky biometrických údajů.

Primární úkol, kontrolu přítomnosti na pracovišti, navíc začíná doplňovat tlak na kontrolu toho, zda lidé dodržují nepřetržitý denní 11hodinový odpočinek. Píchačky, nesmrtelně zachycené ve filmu Marečku, podejte mi pero, se tak nejspíš brzy přestěhují na portály nabízející retro zboží.