V Dubaji klonují velbloudy pro závody i soutěže krásy

Vajíčka vědci získávají z vaječníků poražených zvířat. „V laboratoři je necháváme 24 hodin zrát, než se dostanou do stadia, kdy je lze využít pro klonovací proces,“ popsal Nisar Vání agentuře Reuters.

Při reprodukčním klonování se používá metoda přenosu buněčného jádra z tělní buňky do bezjaderného vajíčka.

Nejprve se odstraní DNA z vajíčka konkrétního velblouda a pak se nahradí DNA ze zamražené tělní buňky zvířete ceněného pro některou svou vlastnost – ať už je to rychlost, nebo estetické kvality. Z vajíčka se poté vyvine embryo, aniž by bylo potřeba oplodnění spermií.

Klonování je však časově náročné a míra úspěšnosti je nízká. „Ze stovky přenesených embryí se nám podaří dosáhnout březosti u pěti až deseti samic a narodí se tři až šest mláďat,“ říká Vání, veterinář, který vědeckou kariéru vybudoval v oboru reprodukce zvířat.

Reprodukční biotechnologické centrum v Dubaji uchovává buňky velbloudů, kteří zvítězili v dostizích, prosadili se v soutěžích krásy nebo měli výjimečné výsledky jako samice produkující mléko nebo chovní samci.

Klonování se tam však využívá i pro uchování ohrožených druhů, mimo jiné tam takto pomáhali s reprodukcí kriticky ohroženého divokého velblouda dvouhrbého.

„S klonováním neděláme nic nového. Veškerý materiál stvořil bůh. Bůh stvořil buňky a my jen pomáháme tomu procesu,“ domnívá se Vání, podle kterého je klonování jednou z metod asistované reprodukce.

V centru se ale většinou snaží uchovat kvalitní genetický materiál díky poměrně obvyklé metodě vícenásobného přenosu embryí. U ceněných samic se stimulují vaječníky, aby vyprodukovaly větší množství vajíček.

Ta se pak oplodní spermiemi elitních samců a embrya pak odnosí jiné vybrané samice. „Letos jsme takto dosáhli 20 zabřeznutí díky pohlavním buňkám jednoho kvalitního samce a jedné kvalitní samice,“ rekapituluje Vání.