Článek
Stáří nalezených koster se podle archeologů pohybuje okolo 800 let. Objeveny byly při vykopávkách nedaleko kláštera v černomořském městě Sozopol. Podle pohanských pověr se lidé, kteří se během svého života chovali zle, mohli po smrti proměnit v upíry. To je důvod, proč jim okolí před pohřbením do země zapíchlo do srdce dřevěný či železný kolík. Navíc se také věřilo, že je kolík přibodne do jejich hrobů, a oni tak nebudou moci o půlnoci vylézat a terorizovat živé, tvrdí historici.
"Tyto dvě kostry s kolíky v hrudníku jasně ilustrují činnost, která byla v některých bulharských vesnicích běžná zhruba až do roku 1910," informoval ředitel bulharského národního historického muzea Božidar Dimitrov, podle kterého bylo v Bulharsku během posledních let nalezeno okolo stovky koster s hrudníky probodnutými různými kolíky.
I duchovní mohl být upírem
"Pro nás je tohle úplně běžný nález a nevím, proč se vždy objevy tohoto typu stávají tak populárními. Možná je to kvůli tomu slovu "upír" a mysterióznímu hávu, který ho obestírá. Lidé považovali tyto mrtvé za zlé během jejich života, a tak se pojistili, aby nemohli tyranizovat své okolí i po své smrti. Kuriózní je, že mezi nimi nikdy nebyly žádné ženy, čarodějnic se tedy nebáli," dodal Dimitrov, podle kterého byli tito "upíři" často aristokraté, ale i duchovní.
V Benátkách raději vložili mrtvé ženě do úst cihlu.
Minulý měsíc nicméně našli italští archeologové v Benátkách hrob ženy, kterou lidé zřejmě považovali za upíra. Pohřbili ji totiž s cihlou zaseknutou mezi čelistmi, aby jí zabránili krmit se oběťmi moru, který město v 16. století tvrdě zasáhl. Podle antropologa Mattea Borriniho z univerzity ve Florencii tento nález na malém ostrůvku Lazzaretto Nuovo podporuje zřejmou středověkou pověru, že upíři mohli za šíření morů.
Pojídačům roušek ještě rostly vlasy
Velké množství morových ran, které trápily Evropu od začátku 14. století do konce 17. století, upevňovalo víru v upíry i proto, že lidé ještě nechápali dobře systém rozkladu těl. Hrobníci, kteří znovu otevírali masové hroby, často narazili na těla nafouknutá plyny, která působila, jako by se dotyční přejedli. Vlasy některým od smrti ještě o kus povyrostly a z úst se jim ještě někdy řinula krev. Proto si o nich lidé mysleli, že ještě jistou formou žijí.
Mrtvé ženě vrazili do úst cihlu, aby náhodou nechtěla pojídat ostatní mrtvé.
Roušky, kterými se přikrývaly obličeje mrtvých, často již rozložily bakterie z úst, a odhalily tak pohled přímo na zuby mrtvol. Upíři se tak stali známými jako pojídači roušek.
"Abyste zabili upíra, musíte mu vyndat roušku z úst, kterou se živí. Lidé to vnímali tak, že je pro něj rouška něco jako mléko pro dítě, a tak museli do jeho úst vložit něco nepoživatelného. Je možné, že i více mrtvých dostalo do úst cihlu, ale tohle je poprvé, kdy se nám podařilo tento rituál jasně odhalit," dodal Borrini k nedávnému nálezu.