Učitelé adoptovali žáka s vážnými zdravotními problémy

Příběh se šťastným koncem začal již v září roku 2019, kdy šla Jenna Ricciová do nemocnice navštívit svého žáka z Walshovy základní školy ve zhruba stotisícovém městě Waterbury ve státě Connecticut. Věděla, že jeho rodinné poměry nejsou ani zdaleka ideální, a tak se nedalo čekat, že by jej po operaci někdo navštívil.

Malému Nathanielovi tehdy bylo sedm let a trpěl vážnou formou anémie, kvůli které mu lékaři amputovali obě nohy pod koleny, levou ruku a několik prstů na pravé ruce. Vedle toho měl poškozené také ledviny a játra.

Natův stav vyžadoval intenzivní lékařskou péči, kterou si však jeho biologická rodina nemohla dovolit. Když se tedy chlapec nedostavil na několik důležitých vyšetření, umístily ho úřady do náhradní pěstounské péče.

Vedle toho se Jenna od sociální pracovnice v nemocnici dozvěděla přesnější informace o jeho rodinných poměrech a také to, že ze svého nového domova to má do školy asi hodinu cesty. Hned na místě tedy požádala, zda by si nemohla Nata vzít do péče sama.

S tímto nápadem souhlasil i její partner Tim, jenž také učil na stejné škole jako Jenna. Spolu pak absolvovali obíhání úřadů, podstoupili nezbytná proškolení a také se sestěhovali do jedné domácnosti. Za pár dnů k nim tedy Nathaniel mohl přijít a od té doby z jejich domu už neodešel.

Chvíli si na sebe museli zvykat, ale sžili se velmi rychle. „Když se s dítětem budíte uprostřed noci a ráno mu pomáháte s oblékáním, koupete ho a děláte všechny ty věci, které dělají rodiče, tak jste za pár měsíců už máma a táta,“ popisuje Tim Riccio velmi intenzivní péči.

Kvůli amputacím byl Nate odkázán na vozík, ale dnes se pohybuje s pomocí protéz. Zpočátku také komunikoval se svými skutečnými rodiči, protože podle původního plánu se k nim měl později vrátit. „Vždycky jsem chtěla pro Nata to nejlepší, ale bylo mi smutno z pomyšlení, že nakonec odejde,“ dělala si tehdy Jenna starosti.

Ale kontakty časem slábly, až zcela ustaly. I sociální pracovníci tak dospěli k závěru, že pro chlapce bude nejlepším řešením adopce. K té oficiálně došlo loni 18. listopadu, na toto datum totiž připadl Národní den adopcí. Nathaniel, Jenna a Tim tak jsou rodina už i oficiálně.

Jenna a Tim mezitím měli svatbu, na níž Nathaniel nesl prsteny, a narodila se jim dcerka, kterou si chlapec okamžitě oblíbil. „Den adopce byl úžasný. Jsem tak šťastný, že jsem oficiálně součástí této rodiny,“ září dnes hoch.

V budoucnu by se rád stal hercem a už se zúčastnil několika kurzů. Radost z něj mají i jeho noví rodiče, kteří zdůrazňují, že učitelství je poslání, které přesahuje daleko za hranice třídy.

A vedle samotného Nata to oceňují i úřady. „Je to prostě dokonalý příklad toho, jak obyčejní lidé neobyčejně změní život dítěte,“ řekla Vannessa Dorantesová z odboru pro děti a rodinu. A doufá, že manželé Ricciovi budou inspirací i pro další mladé páry.

Jejich čin však není úplně ojedinělý. Například mladá učitelka Chelsea Haleyová před několika lety adoptovala nejen svého žáka, ale také jeho bratra, a kvůli tomu se dokonce značně zadlužila.