Článek
Uzavírání škol nebylo zejména v časech, kdy neexistovaly vakcíny proti dětským nemocem, nic nového. Spála, spalničky, záškrt, obrna, či chřipka. Všechny tyto nemoci způsobovaly hromadné uzavírání škol. Profesorka mediálních studií na Middle Tennessee State University Katherine A. Fossová pro server Conversation popsala, jak úřady dokázaly i v minulosti zapojit nejmodernější technologie do výuky.
Školy však byly vždy zavřeny maximálně na několik týdnů.
Když Spojené státy zasáhla v letech 1918 a 1919 epidemie španělské chřipky všechny školy řešily, jestli mají zůstat otevřené nebo v zájmu nešíření nebezpečné choroby své budovy uzavřít. A zatímco New York, Chicago či New Haven ponechaly své školy otevřené, ostatní města školy zavřely na 15 týdnů.
In 1937 a polio outbreak in the USA postponed the reopening of schools. Children continued their lessons by listening to teachers on the radio!
— Denny High History (@HistoryDHS) January 27, 2021
Mr McCracken still can't get to grips with Microsoft Teams! https://t.co/RcvBBENLjM pic.twitter.com/kVFvSMCL48
Pro mnohé dětí to znamenalo prázdniny navíc. Některé se však, poznamenává Fossová, zapojily do pracovního procesu, zejména na venkově. Tehdy žádné náhradní školní plány neexistovaly. Aby dohnaly ztrátu, školy po znovuotevření buď posunuly akademický kalendář nebo zavedly sobotní výuku.
V roce 1937 zasáhla Chicago epidemie dětské obrny. Zrádný poliovirus, proti němuž neexistovala žádná ochrana, si z řad dětí vybíral řadu obětí, které zabil nebo zmrzačil. V okamžiku, kdy mělo město na břehu Michiganského jezera, hlášeno 109 případů nemoci, zdravotnický odbor zasáhl. Rozhodl se odložit nejméně o tři týdny začátek školního roku.
Přes tisíc telefonátů hned první den výuky
Tentokrát se ale úřady odhodlaly k experimentu, aby výpadek výuky nahradily. A použily k tomu technologickou vymoženost, která na konci třicátých let byla v 80 procentech amerických domácností – rádio. Na 315 tisíc dětí třetích až osmých tříd každý den sedalo na pár chvil k rozhlasu, kde si vyslechlo zadání ke studiu a úkoly.
Zpěv za časů moru. Hudba pomáhá překonat epidemie už 2700 let
Učitelé s vedením chicagských škol vytvořily obsah rozhlasem přenášených hodin, vše dozorovali experti jednotlivých učebních oborů. Řada rozhlasových stanic zadarmo poskytla svůj vysílací čas v éteru, místní noviny tiskly denně školní rozvrh. Dne 13. září se spustila první školní výuka pomocí rozhlasu.
WOW! 🤩 Look at these amazing @GettyImages of remote learning during the 1937 polio pandemic, when teachers would read out lessons on the radio, for children to listen to! How incredible is that?
— Wyvil Primary School (@WyvilPrimary) January 26, 2021
Where there’s a will, there’s certainly a way!#StrongerTogether #WyvilFamily pic.twitter.com/grXklUOFcB
Pondělí, středy a pátky byly věnované humanitním a přírodním vědám, úterky, čtvrtky a soboty pak angličtině a matematice. Hodiny trvaly vždy jen 15 minut a učitelé žákům sdělili, co mají studovat a jaké úkoly vypracovat. Zřízen byl rovněž tým 16 kantorů, kteří seděli na telefonech a vyřizovali případné dotazy. „Po prvním dnu, kdy bylo zaznamenáno přes 1000 volání byl počet odpovídajících učitelů zvýšen o dalších pět,“ uvádí Fossová.
Experiment vyvolal velké ohlasy a většina dobových novinových článků chválila. Některé si ovšem stěžovaly, že tato výuka požaduje větší zapojení rodičů a řada dětí se učení stejně nevěnuje. Tedy připomínky nápadně podobné těm, se kterými se setkáváme nyní.
Experiment otevřel dveře výukovým programům
I když tento experiment trval necelé tři týdny a v takovém rozsahu ho už Chicago nikdy neprovedlo, zanechal v dějinách rozhlasového vysílání výraznou stopu. Řadě lidem totiž odhalil možnosti, které nové médium skrývá. Školy začaly uzavírat spolupráci s místními rozhlasovými stanicemi a začaly vznikat naučné programy.
V deníku popsal Velký londýnský mor, některé věci se nemění
Ředitelé škol začaly hromadně objednávat rozhlasové přijímače do škol, kde pak různé vysílané přednášky obohacovaly výuku. Zároveň stanice nabízely školákům možnost podílet se na vysílání určeném dětem.
V roce 2020 je situace poněkud jiná. O roli internetu ve výuce se mluví již řadu let, praxe však je často jiná a interaktivní výuka probíhá spíše na papíře než v reálných učebnách. Celosvětově to představuje problém. Podle Fossové totiž zhruba jedna třetina dětí nemá přístup k internetu, televizi nebo i jen rádiu či žijí v oblastech nepokrytých jakýmkoliv signálem.
„Tato pandemie by mohla změnit vzdělávání, jakmile se výuka vrátí opět bezpečně do škol. Inovativní použití digitálních nástrojů může zpestřit osnovy a vytvořit nové způsoby, jak se spojit se studenty nad tradiční rámec představy o vzdělávání,“ říká Fossová. I když však technické nástroje pomáhají, nahradit lidský kontakt nelze. Už jen proto, že řada lidí k technologiím zkrátka ani dnes nemá přístup.