Článek
Odbornou studii, podle které mohou tito mořští savci takovým chováním reagovat na předchozí ničivé virové epidemie, zveřejnila britská Královská společnost.
„Porovnáním kolonií tuleňů obecných s koloniemi tuleňů kuželozubých jsme zjistili, že tuleni obecní si udržují větší vzdálenost od svých sousedů než tuleni kuželozubí,“ řekl listu The Guardian vedoucí studie Jeroen Hoekendijk z Nizozemského královského institutu pro výzkum moří (NIOZ).
Vědci zkoumali oblast u pobřeží nizozemského Waddenského moře. Ve zdejších přílivových mělčinách oba druhy ploutvonožců odpočívají, páří se a rodí potomky, socializují se a shromažďují se ve velkém počtu. Zatímco až 6500 tuleňů kuželozubých obsazuje vyvýšené písčiny, tuleni obecní - asi 8000 jedinců - preferují písčiny, které odhalí až příliv.
Více než stovka tuleňů prchla před nákupní taškou
Kruté epidemie v minulosti
Tyto velké kolonie se však několikrát potýkaly s katastrofálními epidemiemi. V letech 1988 a 2002 se mezi tuleni šířil virus PDV (phocine distemper virus), který jejich populace snížil na polovinu. Při propuknutí epidemie v roce 1988 uhynulo v Británii a v Evropě kolem 18 tisíc tuleňů obecných. Tuleně kuželozubé však nemoc tolik nezasáhla.
„Ve skutečnosti se nakazilo i mnoho tuleňů kuželozubých, ale nebyli tolik nemocní jako tuleni obecní,“ uvedl Hoekendijk. „To vlastně mohlo přispět k rozšíření viru. Byli přenašeči viru, ale stále se mohli volně pohybovat,“ dodal odborník s tím, že menší náchylnost tuleňů kuželozubých souvisí s jejich genetickými předpoklady.
Dodržování bezpečné vzdálenosti od ostatních, které vědci pozorovali při počítání tuleních populací a zaznamenali v nové studii, může přitom pramenit právě z připomínky minulých ohnisek nemoci. „Jiné studie ukázaly, že tuleni kuželozubí jsou odolnější vůči respiračním onemocněním než tuleni obecní,“ řekl Hoekendijk.
„Větší rozestupy mezi zvířaty, které jsme v naší studii pozorovali u tuleně obecného, mohou být odpovědí (…) velmi podobnou naší reakci na pandemii covidu-19,“ domnívá se expert.