Hlavní obsah

Třináct let čekání na mravenečníka přineslo do zlínské zoo velkou radost

Novinky, Vratislav Konečný

Šťastné je číslo 13 pro zlínskou zoologickou zahradu. Právě tolik let uplynulo od počátku chovu mravenečníka čtyřprstého. Čekání na mládě bylo velmi dlouhé...

Foto: Zoo Zlín

Zlínské čekání na mládě má šťastné finále.

Článek

Zmíněné drobné tvory chované v Evropě ve 23 zahradách získali ve Zlíně v roce 2007. V evropských zahradách se podařilo za posledních 12 měsíců odchovat jen pět mláďat, proto je zlínský odchov tak vzácný a důležitý.

Holka nebo kluk? 

Mladý mravenečník, jehož pohlaví není zatím známé, se narodil samici Elišce 11. října. Pětiletá Eliška se projevila jako velmi pečlivá matka. Jak potvrdily průběžné kontroly, mládě je ve skvělé kondici a zdárně prospívá. „Při narození vážilo 360 gramů, nyní má již téměř 600 gramů,“ říká zooložka Markéta Horská.

Březost samice trvá 5 měsíců, na svět přichází většinou jen jedno mládě. Pečuje o něj výhradně samice. Mládě se osamostatňuje kolem druhého roku věku.

Bývalý ošetřovatel ukradl ze zoo dva tučňáky. Prodal je na facebooku

Koktejl

Mládě tráví spolu s matkou většinu času v připravené stromové dutině ve vnitřní ubikaci. Občas ale využije matku jako dopravní prostředek, chytí se mámě za srst na hřbetu a absolvuje malou vyjížďku po výběhu. První půlrok je mu potravou mateřské mléko, poté už přechází na dospěláckou stravu.

Tolik mravenců zoo nemá

Ve volné přírodě se živí hlavně mravenci, čímž potvrzuje oprávněnost svého jména, dospělec jich za den slupne až devět tisíc. Zajistit takové množství hmyzu není v silách zahrady, proto jim dovážejí speciální směs z Nizozemska.

„Složení přesně odpovídá potřebám mravenečníků, na vytvoření směsi se podílel tým zoologů a veterinářů. Pro zpestření krmné dávky dostávají také červy a avokádo. Chovatelé jim navíc nabízejí ztrouchnivělé části kmenů, ve kterých si mravenečníci sami hledají potravu,“ doplnila Markéta Horská.

Orel z Tachovska nalétal se železem v pařátu za rok téměř 7000 km

Koktejl

Mravenečník čtyřprstý žije v lesích a pralesech Jižní Ameriky, od Venezuely po sever Argentiny. Je výborný šplhavec, má k tomu uzpůsobený ovíjivý ocas, jeho drápy dokážou velkou silu „rozebrat“ hnízda hmyzu i tvrdá termitiště. K chytání potravu mu slouží neobyčejně dlouhý a hbitý jazyk s délkou až 40 centimetrů, který dokáže vypláznout až sto padesátkrát za minutu. Jeho čich je lepší čtyřicetkrát lepší než náš, lidský.

V důsledku kácení lesů jeho životní prostor, tak jako mnoha dalších živočichů, rapidně ubývá.

Výběr článků

Načítám