Článek
Osud Hartleyových houslí byl opředen rouškou tajemství. Historický tisk uvádí, že když bylo Hartleyho tělo nalezeno, byly housle připoutané k jeho hrudníku. V době, kdy se ale tělo číslo 224 objevilo v kanceláři provinčního úřadu v Novém Skotsku, po houslích jakoby se slehla zem. Údajně byly v pouzdře odeslány loďařskou společností White Star Line do Anglie. Tam ale stopa definitivně končí.
Autentické záběry vyplutí Titaniku
Před pár lety se však na scéně objevil někdo, kdo tvrdí, že zmíněné housle vlastní. Objevu se ujala aukční síň Henry Aldridge & Son z Devizes v anglickém hrabství Wiltshire, která proslula po celém světě prodejem artefaktů z Titaniku. Aldridge najal odborníky, kteří mají prokázat nebo vyvrátit tvrzení, že může jít o Hartleyho 100 starý hudební nástroj.
Příběh lásky
Majitel zkoumaných houslí, který nemá žádný příbuzenský vztah k Hartleymu, uvedl, že nástroj po potopení parníku putoval k Hartleyho snoubence Marii Robertsonové. Říká se také, že existuje deník, který obsahuje koncept dopisu od slečny Robertsonové, v němž dotyčná děkuje úřadům za vrácení houslí.
Wallace Hartley, vedoucí houslista osmičlenného ansámblu, který hrál na Titaniku
Hnědé kožené pouzdro nástroje zdobí iniciály WHH a samotné housle mají vepsané věnování: „Pro Wallace ku příležitosti našeho zasnoubení, Maria.“ Přesně to by mohlo vysvětlovat, proč Hartley tolik tiskl housle ke svému hrudníku a proč se objevily spekulace, že housle skončily u Wallacovy snoubenky, která se už nikdy neprovdala.
Skutečná vzácnost
Kdyby se potvrdilo, že jde skutečně o Hartleyovy housle, jednalo by se o nejdražší artefakt z Titaniku, který má možnost se dostat do dražby. Rekord zatím drží klíče od pošty, které se podle deníku The Daily Mail v roce 2007 vydražily za 101 000 liber (3 053 000 korun).
Henry Aldridge už nyní utratil tisíce liber za výzkum, aby potvrdil nebo vyvrátil tvrzení o majiteli hudebního nástroje. Nechal provést i chemickou analýzu, která má odhalit, zda housle skutečně byly před 100 lety ve vodě.
Vrak Titaniku na dně oceánu
„Čekáme na výsledky dalších laboratorních testů. Když jsem poprvé před pěti lety housle spatřil, byl jsem ohromen. Kdybych nebyl přesvědčen, že by mohlo jít o originál, vůbec by mě nezajímaly. Ověřování je sice velmi nákladné, případná historická hodnota je ale přednější,“ uvedl licitátor Aldridge.
Dražba nebo výstava?
„Majitelé se ještě nerozhodli, zda chtějí housle prodat. Pokud jsou ale skutečně pravé, je podle mě pravděpodobnější, že poputují na výstavu jako vzácný exponát. Teď jen doufáme, že nám vědci během letošního roku konečně sdělí definitivní výsledek, nemůžeme na ně ale spěchat,“ dodal na závěr Aldridge.