Téměř pětiměsíční ostravské mládě kriticky ohroženého šimpanze se už batolí

„Nejmladší člen ostravské skupiny šimpanzů hornoguinejských je stále v péči své matky, která ho kojí a nosí. Mateřské mléko je pořád hlavní složkou jeho potravy, pomalu ale začíná ochutnávat i pevnou stravu dospělých. Zatím olizuje šťávu z ovoce,“ vylíčila mluvčí ostravské zoo Šárka Nováková.

Dodala, že ve věku tří měsíců se sameček začal batolit a učit chodit. „Teď už se stále častěji odvažuje vzdálit se od matky a třeba zkouší šplhat po pletivu. Kontaktuje se i s ostatními členy skupiny, nejvíce se starším mládětem, samečkem narozeným v únoru 2020,“ popisovala dále mluvčí.

Jeho matka byla do Ostravy dovezena v roce 2019 z dánské Zoo Aalborg. Jedná se o její první mládě. Otcem mláděte je s největší pravděpodobností samec, kterého zoo získala na podzim 2018 z italského Safariparku Ravenna.

„Jelikož nemají primáti péči o mláďata vrozenou, byli chovatelé zpočátku napjati, jak si povede. Samice ale svou rodičovskou premiéru zvládá velmi dobře, o svého potomka se vzorně stará. Úročí tak zkušenosti, které získala pozorováním jiných samic při odchovu mláďat,“ vysvětlovala Nováková.

Ostravská skupina šimpanzů hornoguinejských čítá celkem devět členů. Tvoří ji dva dospělí samci, pět samic a dvě mláďata. Kromě téměř pětiměsíčního samečka je to další sameček narozený v únoru 2020.

„Byl to v roce 2020 velký úspěch. Podařilo se to po dlouhých deseti letech,“ připomněla ostravská poradkyně pro chov šimpanzů v Evropě Jana Pluháčková s tím, že v Ostravě se chovají šimpanzi od roku 1965 s dlouhou přestávkou mezi roky 1979 a 1993.

V roce 2020 byla Zoo Ostrava pověřena Evropskou asociací zoologických zahrad a akvárií vedením Evropského ex situ programu pro šimpanze.

Náplní této práce je vedení plemenné knihy, vydávání doporučení pro přesuny zvířat za účelem udržení genetické variability a životaschopnosti populace v lidské péči a konzultace a poradenství pro všechny chovatele daného druhu v Evropě, kterých je v případě šimpanzů okolo 140.

Šimpanz hornoguinejský je nejohroženějším poddruhem šimpanze. Žije v lesnatých savanách a v deštných lesích západní Afriky.

V několika zemích byl již vyhuben. Jde o Benin, Burkina-Faso a Togo. Hlavními příčinami ohrožení jsou degradace jejich přirozeného prostředí a přímé pronásledování člověkem.

Divoká populace je fragmentovaná, její početnost je odhadovaná na 18 až 65 tisíc jedinců. V rámci Evropy žije v lidské péči jen přibližně 250 těchto zvířat.