Tělo mrtvé jeptišky ani po čtyřech letech nepodléhá rozkladu

Sestra Wilhelmina Lancasterová zemřela v 95 letech v roce 2019 a byla pohřbena zcela standardním způsobem bez jakéhokoliv balzamování. Minulý týden bylo její tělo exhumováno, aby bylo přesunuto na jiné místo, a k překvapení všech nevykazovalo prakticky žádné známky rozkladu. Neporušený zůstal i její řeholní oděv, v němž byla pohřbena.

Informace o tomto objevu se původně neměla dostat za hranice benediktinského kláštera v malé obci Gower ve státě Missouri, ale kvůli uniklé e-mailové komunikaci se o ní nakonec dozvěděla i veřejnost. Od té doby se na místo sjíždějí tisíce věřících a místní úřady se podle serveru New York Post připravují na jejich nápor ještě v několika dalších měsících.

Tělo sestry Wilhelminy bylo po vyzvednutí ošetřeno voskem a brzy bude umístěno do skleněné schrány a vystaveno v prostorech kláštera, aby si jej mohli prohlédnout poutníci. Místní šerif odhaduje, že by jich v následujících týdnech a měsících mohlo přicházet až patnáct tisíc za víkend, a to nejen ze Spojených států, ale také z Kanady a Mexika.

„Jakmile jsem vstoupila dovnitř, cítila jsem, že je tam Bůh. Stal se opravdový zázrak,“ vyjádřila své pocity jedna věřící z Missouri, která na místo dorazila mezi prvními. „Bůh činí zázraky všemožnými způsoby,“ dodala.

Církevní úřady však jsou až nečekaně skeptické. „Nerozpadající se těla byla již v minulosti pozorována, ale je to velmi vzácné. Existuje zavedený proces svatořečení, který však v tomto případě ještě nebyl zahájen,“ uvedla mimo jiné místní diecéze. Odkazuje především na to, že ke svatořečení může dojít nejdříve pět let po smrti, což Wilhelmina Lancasterová zatím ještě nesplňuje.

„Ostatky sestry Wilhelminy vyvolaly velký zájem a také řadu důležitých otázek. Ale v současnosti je v prvé řadě nutné zachovat je neporušené, aby mohlo začít řádné vyšetřování,“ dodávají místní církevní představitelé.

S církví jsou v tuto chvíli zajedno také vědci. Antropoložka Rebecca Georgeová ze Západokarolínské univerzity upozorňuje, že lidské ostatky se rozkládají různou rychlostí a v závislosti na řadě různých faktorů.

„Když pohřbíváme lidi, obvykle je neexhumujeme. Nemáme možnost se na ně podívat po několika letech. Takže po sto letech z nich nemusí nic zbýt, ale když jsou pohřbeni jen pár let, není to tak překvapivé,“ vysvětlila Rebecca Georgeová.