Takový byl uplynulý rok s covidem v podání českých vtipálků

Ještě v únoru nebral svět kromě Číny a vědců koronavirus příliš vážně. Vzhledem k vývoji předchozích epidemií si lidé neuměli představit, že se virus rozšíří tak rychle po celém světě. A tak jsme se bavili při pohledu na obyvatele Číny, kteří se snažili chránit, čím se dalo.

Ani když se virus rozšířil do Itálie, čeští vtipálci neztráceli nadhled. Takto někdo vhodně vybavil sochy surikat ve Dvoře Králové.

V březnu přišel ten, o kom se tehdejší ministr zdravotnictví dušoval, že nepřijde. Koronavirus dorazil do Česka. Ze dne na den se země ocitla v lockdownu (to slovo tehdy ještě znal málokdo a nikdo netušil, že v počeštěné verzi zlidoví) a zatímco ještě před nedávnem jsme se smáli lidem s plastovými lahvemi na hlavách, nyní jsme s překvapením zjistili, že v Česku není dostatek ochranných pomůcek ani pro zdravotníky, natož pro všechno obyvatelstvo.

Nebyli by to však Češi, Moravané a Slezané, kdyby se ve chvílích nejtěžších nesemkli. Tisíce lidí zasedlo k šicím strojům a zásobilo nejen sebe a nejbližší okolí, ale i vděčné zdravotníky. Vždyť jsme přece národem kutilů, a když bude nejhůře, i ten ventilátor zvládneme postavit.

Národ neztrácel naději, stoupající čísla nakažených se zastavila nečekaně brzo a nakonec dorazily i roušky, pro které vyrazili naši hlavní vládní představitelé přímo na letiště.

Co na tom, že jsme na chvíli zavřeli restaurace, divadla a nemohli chodit na koncerty. Nyní jsme byli „best in covid“, ministr Vojtěch tehdy dokonce vyhlásil, že jsme (zřejmě jako první na světě) zákeřnou pandemii porazili.

Léto proběhlo téměř jako každé jiné a my pomalu přišli na chuť novému slůvku „rozvolnění“, ke kterému jsme se upínali celé jaro. Jenže ti, kteří měli v půlce srpna přijít, nepřišli.

S podzimem se vrátil covid v plné síle. Nemocnice začaly praskat ve švech, mrtvých přibývalo a unavení zdravotníci, kteří byli na jaře za hrdiny, nyní marně přesvědčovali lidi, že virus je třeba brát vážně.

V tu chvíli si ani ti nejotrlejší, kteří se stále hádali o to, že je rozdíl umřít na covid nebo s covidem, nedovolili zdravotníky zesměšňovat. Ještě tu ale byla vláda, která začala vydávat nařízení a omezení jako na běžícím páse. V říjnu jste se před odchodem z domu museli dvakrát ujistit, co zrovna ten den platí.

Ministr zdravotnictví Vojtěch odstoupil a na jeho míst byl jmenován Roman Prymula. Teď teprve začne legrace, komentovali to lidé s vědomím, že Prymula je zastánce tvrdých řešení.

A legrace opravdu začala. Prymula ve funkci vydržel jen pár dní, než byl přistižen bez roušky, jak vychází z hospody.

Nastoupil další ministr a s ním PES, neboli protiepidemický systém. Příliš pořádku do vzniklého chaosu ovšem nepřinesl. Chvíli jsme byli ve stupni čtyři, zatímco platil stupeň tři, chvíli ve stupni tři, když platil ten čtvrtý. Hospody mohly na týden otevřít, než bylo oznámeno jejich opětovné zavření a o hospodské a hoteliéry se pokoušela mrtvice.

Nezbývá nám, než si do nového roku popřát hodně zdraví a pevné nervy.