Článek
František Janák (s mikrofonem) komentuje jednu z řady legrácek. Figurantem je kamarád organizátorů a pravidelný účastník, Nor Eldar Totland
„My otcové zakladatelé už to víceméně zpovzdálí sledujeme. Ale máme radost, že jsme tu tradici čtyřicet let udrželi. A hlavně, že jsme to přežili,“ usmál se se František Janák. Patří k původní čtveřici přátel, kteří v roce 1984 dostali nápad objevit novou cestu, sjízdnou na lyžích, která by spojila co nejvíce hospod v okolí největšího rybníku na Vysočině, Velkého Dářka.
Už tehdy startovali právě z Radostína, kde se příležitostně scházeli. Záměrem bylo zdolat asi 30kilometrový okruh přes Cikháj, Škrdlovice a Račín zpět do místa startu.
„Na Račíně jsme se zdrželi, dali jsme si něco k pití a padla mlha,“ má otec zakladatel dosud v živé paměti hodiny, které učinily výpravu v oblasti proslulých rašelinišť nezapomenutelnou. Dezorientované průkopníky nové trasy nakonec vysvobodila dvojice mladých lidí, která po jedné z lesních cest mířila do Račína.
Otužilci si v Plzni udělali karneval. Ledovou krustu jim prosekali hasiči
Tehdy mladí muži nicméně nenechali na poděkování postavit kapličku, což by v oné éře nejspíš stejně nešlo, ale založili tradici. Už o rok později na připomínku expedice pozvali také veřejnost. Pod názvem odkazujícím na legendárního radostínského hospodského (paradoxně tehdy ještě žijícího) Procházkův memoriál rozdali na startu účastníkům i závodní čísla.
„Mladí borci, co sem přijeli závodit, se divili, že s nimi nikdo nesoupeří,“ směje se ještě dnes František Janák. Po oficiálním výstřelu z děla se totiž kamarádi odebrali klidně zpět do hospody dopít si načaté pivo. Zaručená legrace i zásada, že měření sil není v životě to nejpodstatnější, rychle učinila z akce fenomén.
„My to tu máme vlastně jako druhou pouť. Na tu se také sjíždějí celé rodiny,“ objasnila starostka Radostína Ivana Chromá velkou početní sílu účastníků akce v obci s jen zhruba 150 obyvateli. Těch tradičně bývá kolem dvou set, a stále přibývají noví.
Například Nela Marková letos přijela z Vojnova Městce už podruhé, s celou rodinou a se psem. „Kvůli psovi asi půjdeme kratší trasu přes Karlov,“ usmála se. Účastníci totiž mají na výběr, důležité je, aby se sešli jak u mohyly z kamenů, postavené k 20. výročí expedice, kde se opékají špekáčky a připíjí se „bublinkami“, tak odpoledne v cíli v radostínské restauraci Šimák, kde je na večer přichystaná zábava.
Právě odstartovaný „suchý únor“, jak připomněl František Janák, organizátoři akce chápou a ctí. S úctou k délce tradice expedic je ale v této lokalitě jeho začátek posunut až na čtvrtého.
Suchý únor aneb Proč je dobré zříct se alespoň na měsíc alkoholu
