Článek
V boxerském táboře Por Čerdčai v provincii Surin asi 500 kilometrů od Bangkoku Salí trénuje několik hodin denně šest dní v týdnu, což je podobné jako u boxerů, kteří normálně vidí. Jeho snem je stát se profesionálním rohovníkem, jako byl jeho otec, který před pěti lety zemřel.
„Když jsem byl mladší, můj otec byl boxer, ale žádný z mých bratrů se pro tuto kariéru nenadchl. Chtěl jsem otce následovat, ale jsem slepý, nemyslel jsem si, že to dokážu. Ale rozhodl jsem se,“ říká Salí, který vyrůstal při poslechu komentovaných boxerských mačů.
Rozhodnutí stát se boxerem je u nevidomých v Thajsku krajně neobvyklé, většinou se stávají maséry či výrobci drobných předmětů.
Salího zápasení v ringu se od těch běžných samozřejmě liší. Jeho protivník má zavázané oči, aby nebyl vůči slepci ve výhodě. Pohyby obou boxerů také nejsou tak jisté jako u vidomých sportovců, jde spíše o rychlý sled ran poté, co jeden druhého mezi provazy hmatem objeví. Proto se klade důraz spíše na postřeh.
Za každý z vyhraných zápasů dostal Salí 1500 bátů (zhruba 870 korun).