Šlechtické novinky: na krále házeli bláto, zemřela princezna i královnin pes

Na konci října postihly Španělsko devastující záplavy, které způsobily značné škody na majetku a vyžádaly si také přes 220 lidských obětí. Nálada ve společnosti byla pod bodem mrazu a hněv lidu se nakonec snesl i na samotného krále Filipa VI.

Když se tedy na začátku listopadu i s chotí Letizií vydal na obhlídku situace ve Valencii, nakvašený dav jej přivítal značně nevlídně, a na královský pár dokonce začal házet bláto. Když se ochranka snažila krále a královnu odvést, jeden z jejích členů dostal do hlavy pevným předmětem a výsledkem byla tržná rána na čele. Zraněn byl přinejmenším ještě jeden další bodyguard. Zasáhnout musela i policie.

„Vrazi!“ křičeli rozlícení lidé na královský pár. Lidé jsou totiž přesvědčeni, že státní orgány nevydaly varování před silnými povodněmi včas. „Chtěli nás zabít. První věc, kterou musíte udělat, když je přehrada plná, je varovat lidi. Když už se lidé topí, je varování k ničemu,“ řekl k tomu třiadvacetiletý mladík, jenž podle svých slov v důsledku záplav přišel o 12 kolegů z práce.

V jednu chvíli se dav dostal tak blízko královskému páru, že se král i královna pokusili s lidmi diskutovat, ale samozřejmě to nebylo nic platné. Přitom původně hněv lidí mířil na představitele místní samosprávy, kteří se však zvládli vytratit, a tak si rozzuření obyvatelé za svůj alternativní cíl vybrali právě krále a královnu.

Ale zatímco bláto se dá umýt či vyprat, ztráta japonské císařské rodiny je nezvratná. Ve 101 letech totiž zemřela princezna Juriko. Byla poslední žijící pratetou současného císaře Naruhita, když byla manželkou Takahita, nejmladšího bratra císaře Šówa (za života Hirohito). Po dovršení dospělosti získal Takahito titul princ Mikasa.

S Juriko (rozenou Juriko Takagiovou) se Takahito oženil v roce 1941 a měli spolu pět dětí. Takahito zemřel v roce 2016, necelý měsíc předtím, než by také dosáhl věku 101 let. V souvislosti s tím není bez zajímavosti, že Takahito i Juriko přežili všechny tři své syny, kteří zemřeli v důsledku vážných zdravotních komplikací, dva ve věku 66 let a nejmladší zemřel ve 47 letech.

Princezna Juriko se za života mimo jiné značně angažovala v řadě charitativních a veřejně prospěšných organizací, zejména v těch, které se snažily o uchování tradiční japonské kultury. Často v nich měla titul čestné předsedkyně. Také byla aktivní členkou Japonské společnosti Červeného kříže.

Juriko, princezna Mikasa, zemřela 15. listopadu 2024, přičemž přesná příčina smrti nebyla zveřejněna. Císařská rodina v oficiálním prohlášení oznámila, že Juriko zemřela v důsledku vysokého věku.

V listopadu se objevily také dvě úsměvné zprávy ze závěru života předloni zesnulé bývalé britské královny Alžběty II. Nejprve se ukázalo, že ještě dva dny před smrtí si stále vedla záznamy v deníku. Ten objevil královský životopisec Robert Hardman, když zkoumal materiály pro svou novou knihu o současném králi Karlu III.

„Přišel se na mě podívat Edward,“ stojí v úplně posledním deníkovém zápisu, jenž vznikl na zámku Balmoral, královnině letním sídle, kde krátce před svou smrtí mimo jiné ještě udělila poslední audienci tehdejší britské premiérce Liz Trussové.

Vedle toho si také udělala pár poznámek o přísaze nových členů Soukromé rady (někdy též Královská či Tajná rada). Jméno Edward ovšem neoznačuje jednoho z jejích synů, vévodu z Edinburghu, ale královnina osobního tajemníka.

„Její poslední záznam byl věcný a praktický jako vždy,“ uvedl Hardman ke královně, která se dříve nechala slyšet, že nemá čas zapisovat si konverzace, pouze události. Přesto kdysi bývala Alžběta II. v denících sdílnější, uvedl Hardman.

Druhá vtipná historka ze sklonku života Alžběty II. se váže k předchůdci Liz Trussové, bývalému britskému ministerskému předsedovi Borisi Johnsonovi. Když totiž přijala jeho rezignaci na post premiéra, měla údajně v kruhu rodinných příslušníků v žertu pronést: „Aspoň mi ten idiot nebude organizovat pohřeb.“

Přinejmenším to tedy tvrdí novinář Tim Shipman, jenž je autorem několika knih o brexitu. Tato poznámka podle něj měla padnout k pobavení přítomných, přičemž s největší pravděpodobností neměla vyjadřovat žádné výraznější osobní antipatie vůči Borisi Johnsonovi.

Toto tvrzení ovšem zpochybňují právě lidé z bezprostředního okolí bývalé britské královny, podle nichž to takříkajíc „nebyl její styl“. A upozorňují také na to, že si Alžběta II. byla velmi dobře vědoma, že královské pohřby neorganizují premiéři, ale takzvaný Earl Marshal.

Jde o dědičnou funkci, kterou tradičně zastává hrabě z Norfolku, jenž zodpovídá za všechny královské ceremoniály včetně korunovací nebo právě pohřbů. Earl Marshal je také jedním z devíti takzvaných Vysokých hodnostářů, kteří mají na starosti mimo jiné i různé ceremoniální funkce při významných událostech.

V první polovině listopadu zavítal do Velké Británie bahrajnský král Hamad bin Ísá bin Salmán Ál Chalífa. Dostalo se mu vřelého přivítání od krále Karla III., a to téměř s prakticky všemi poctami, když jej v kočáře přivezlo koňské spřežení a uvítání se účastnil i první pluk Velšské gardy.

Oba panovníci ostrovních států si jistě měli o čem povídat, protože nešlo o první kontakt těchto vládnoucích rodin. Král Hamad v mládí studoval ve Velké Británii a v minulosti se například i se svým synem Sálmanem objevil ve společnosti královny Alžběty II. v královské lóži na dostihovém závodišti v Ascotu. Zároveň v roce 1986 hostil tehdy ještě prince Charlese a jeho první manželku princeznu Dianu, když Bahrajn navštívili v rámci týdenní cesty, při níž zároveň zavítali také do Ománu, Kataru a Saúdské Arábie.

Nyní se bahrajnskému králi dostalo ve Velké Británii další pocty, když byl jmenován čestným rytířem. To se však setkalo s odporem tří bahrajnských emigrantů, kteří Buckinghamskému paláci zaslali dopis, v němž vyjadřují své námitky. Poukazují na to, že v kulisách bahrajnské absolutní monarchie jsou tvrdě potlačovány nejrůznější svobodné projevy, dochází k neopodstatněnému věznění a svévolným popravám a že tamější soudní systém má ke skutečné spravedlnosti dost daleko.

S tím souhlasí také lidskoprávní organizace Amnesty International a Human Rights Watch, zatímco bahrajnská vláda tyto výroky považuje za ničím nepodložená tvrzení a důrazně je odmítá. Zároveň dodává, že království za poslední roky „dosáhlo pokroku v oblasti prosazování práv jednotlivce a právního státu“.

A s tím pravděpodobně souhlasí zase Karel III., protože na večerní recepci krále Hamada pochválil za to, že se „řídí zájmem o svůj lid“.

V předvečer narozenin krále Karla III. se v Londýně konala světová premiéra filmu Gladiátor II, jíž se panovník osobně zúčastnil, a stal se tak pravděpodobně největší hvězdou večera. Již odpoledne společně s královnou Camillou přijali v Buckinghamském paláci režiséra sira Ridleyho Scotta a také několik herců.

Mezi nimi sice chyběl Denzel Washington, ale večer přímo v kině se již s králem osobně setkal také. „Hrajete někoho strašného?“ zeptal se jej dobře naladěný král, na což mu herec odpověděl: „Jsem milý muž, uvidíte sám.“ Karel III. mu následně vysekl poklonu za to, v kolika filmech již hrál.

Ke vtipným momentům premiérového večera přispěly také dvě malé dívky ve věku sedmi a čtyř let, které králi při uvítání předaly květiny a brožurku. „Kde máte maminku? Vždyť se na to nemůžete dívat,“ poukázal na skutečnost, že film není vhodný pro děti, přičemž se mu jen stěží dařilo zadržovat smích.

Premiéry se však bohužel nemohla zúčastnit královna Camilla, kterou postihla blíže nespecifikovaná infekce v oblasti hrudi. Ostatně již při odpoledním programu byla několikrát „přistižena“ při diskrétním pokašlávání. Osobně se tedy omluvila režisérovi s tím, že se ještě nedávno cítila „naprosto prohnilá“, ale že se její stav již zlepšuje. Sir Ridley ji však ujistil, že si s neúčastí na premiéře nemá dělat žádné starosti, a popřál jí pevné zdraví.

Britskou královskou rodinu postihla v polovině měsíce další smutná událost. Zemřela totiž fenka Jack Russel teriéra Beth, jeden ze dvou domácích mazlíčků královny Camilly. Podle oficiálního vyjádření Buckinghamského paláce zemřela v důsledku nevyléčitelného nádoru. Královně tak zbyla již jen druhá fenka stejného plemene, která se jmenuje Bluebell.

Beth se do královské rodiny dostala v roce 2011, kdy ji Camilla adoptovala z útulku Battersea Dogs and Cats Home, a o rok později k ní přibyla rovněž adoptovaná Bluebell. Britská média v této souvislosti připomněla, že současná královna neměla při adopci žádná privilegia, a tak musela jako kdokoliv jiný zaplatit adopční poplatek, jenž pokrývá náklady organizace, ale také mikročip, očkování, kúru proti blechám a červům, nový obojek, psí známku a vodítko.

Beth i Bluebell se s královnou nezřídka účastnily i různých oficiálních akcí a královna měla jejich motivy vyvedeny také na slavnostních šatech při korunovaci. Jednou z těchto veřejných akcí bylo i odhalení pamětní desky ve zmíněném útulku v Battersea, jehož se zhostila sama Beth. K plentě byla totiž připevněna klobása, po níž Beth bez váhání chňapla, čímž látku stáhla a desku odhalila.

Smutek, který královská rodina po odchodu Beth vyjádřila v oficiálním prohlášení, však asi nebude trvat příliš dlouho. Královský pár se totiž mezitím již nechal slyšet, že si v budoucnu s velkou pravděpodobností zase pořídí dalšího psíka.

Britské úřady se konečně dopočítaly a zveřejnily náklady vynaložené na korunovaci současného krále Karla III., která se uskutečnila loni na začátku května. Ministerským cifršpionům vyšla částka 72 milionů liber (zhruba 2,2 miliardy korun).

Zdá se, že většinu Britů tato informace nechala víceméně chladnými, ale o to plamenněji zareagoval Graham Smith, generální ředitel organizace Republica, která se snaží prosadit konec monarchie a nastolení republikového státního zřízení. Částku označil za obscénní plýtvání penězi daňových poplatníků, ale zároveň ji i zpochybnil.

Je totiž přesvědčen, že celkové náklady na korunovaci byly podstatně vyšší, přičemž operuje s odhady, které uvádějí 100 až 250 milionů liber (3 až 7,6 miliardy korun). Argumentuje tím, že oficiální částka pracuje jen s výdaji několika ministerstev, zatímco se na korunovaci podíleli například také hasiči, policisté, londýnský dopravní podnik a místní samosprávy.

„Byla to extravagance, kterou jsme prostě nemuseli mít. Byly to naprosto zbytečně vyhozené peníze uprostřed krize v zemi, která čelí obrovskému množství dětské chudoby,“ uzavřel Graham Smith.

A s úplně čistým štítem neprošel listopadem ani princ William. Na internetu se totiž objevily snímky vánočních ozdob, které jej mají zpodobňovat a které jsou zkrátka příšerné. Ozdoby, které stojí v přepočtu lehce přes 1200 korun, se snaží prince z Walesu zachytit co nejrealističtěji, a tak je William oděn do uniformy Irské gardy, ale designéři neopomněli ani na jeho pleš.

Ozdoby jsou dílem americké firmy z Nebrasky, ale internet začaly bavit až poté, co na ně upozornila Britka Katie Hiscocková, která v současnosti žije v Tokiu. Její záběry totiž vedle poněkud diskutabilního provedení odhalily také princův mimořádně vyzubený výraz.

Značně nepovedené ozdoby mezi uživateli internetu okamžitě vyvolaly lavinu nejrůznějších vtípků, ale v jejich stínu by neměla zapadnout informace, že součástí „královské kolekce“ jsou i vánoční dekorace zpodobňující také krále Karla III. a jeho choť Camillu.

I v jejich případech je to vcelku katastrofa, ale nic to nemění na tom, že s přehledem nejvíce to odskákal právě William.