Šlechtické novinky: Karel III. začal obědvat a vydal se do Austrálie, jeho synové do Afriky a na americký fotbal

Největší událostí měsíce října se v aristokratických kruzích stala cesta krále Karla III. do Austrálie, od níž neupustil ani navzdory tomu, že v současnosti podstupuje léčbu rakoviny. V minulosti tam zavítal již několikrát, ale vždy s titulem prince, nyní tak jde o jeho první oficiální návštěvu této země coby panovníka. Jisté komplikace se však začaly objevovat ještě předtím, než na druhý konec světa vůbec vyrazil.

V polovině října sice nejnovější průzkum ukázal, že Karlova popularita v Austrálii stoupá, ale podle některých jiných zdrojů to tak rozhodně nevypadalo. Objevily se například informace, že se průběh návštěvy pokusí narušit skupina krajně levicově orientovaných Australanů, kteří cestu Karla III. označovali za „rozlučkovou“.

Mimo jiné tím naráželi na dřívější zprávy o sílících tendencích Austrálie vymanit se z područí britské koruny a stát se zcela standardní republikou. Král to tehdy okomentoval v tom smyslu, že pokud to Australané budou chtít, on jim v tom bránit nebude.

Několik drobnějších incidentů pak proběhlo i v době, kdy Karel III. a jeho manželka Camilla v zemi již pobývali. Asi nejvíce pozornosti na sebe strhla australská senátorka Lidia Thorpeová, která na konci králova proslovu ztropila hlasitou scénu, když začala vykřikovat, že Karel III. není její král nebo že spáchal genocidu na její zemi, kterou zároveň i zcela zničil. Zbytek přítomných vypadal vcelku nevzrušeně a s profesionálním klidem zasáhla i ochranka, která Thorpeovou bez prodlení vyvedla.

Konzervativní kolegové vzápětí nezávislou senátorku vyzvali, aby se po tomto extempore vzdala funkce, ale ta to odmítla. „Mým záměrem není být znovu zvolená, já chci dosáhnout spravedlnosti pro moje lidi,“ nechala se slyšet v místním rádiu. „Budu tady ještě další tři roky, takže si všichni zvykněte, že budu říkat pravdu,“ dodala zpupná politička.

S podobnou rétorikou později přišli také australští občané z řad původních obyvatel tohoto kontinentu, kteří v Sydney uspořádali menší protest, jenž by se dal označit za druhý větší incident. „Union Jack je na naší půdě bez našeho souhlasu. Ignorovali jste nás. Máme před sebou dlouhou cestu k dosažení našeho cíle a tím je suverenita,“ řekl králi Allan Murray, jenž je jedním z lidí stojících v čele hnutí bojujícího za práva původních obyvatel.

Jeho soukmenovec Wayne Wharton pak svůj vlastní protest poblíž známého operního domu poněkud přehnal, když začal vykřikovat, že Karel III. je králem zlodějů a lhářů, načež se o něj vzápětí postarali policisté a zatkli ho.

Došlo i k několika dalším drobným incidentům, jako bylo například potřísnění sochy královny Viktorie v Canbeře nedlouho předtím, než se Karel a Camilla měli vydat na oficiální procházku jejími ulicemi. Jinak se však královský pár od začátku návštěvy všude setkával s naprosto vřelým přijetím. Po příjezdu do Sydney je v davu nadšených fanoušků monarchie přivítala dokonce také lama alpaka, oděná do košile, vesty, motýlku, a na hlavě měla ještě zlatou korunku.

Nadšení pak ještě zesílilo poté, co se britský královský pár přesunul z Austrálie na Samou, kde je místní obyvatelé přivítali domorodým ceremoniálem, jenž je vyhrazen pouze pro monarchy. Jeho součástí byl i přípitek nápojem kava, který se připravuje z drceného kořene pepřovníku opojného.

Jak již naznačuje samotný název této rostliny, nápoj obsahuje psychoaktivní látky, ale britský král se toho nebál. Při té příležitosti také popřál zemi prosperitu.

První den britského královského páru komplikovalo deštivé počasí, ale ani to Karlovi III. a jeho choti Camille nezabránilo splnit nabitý program, jenž čítal deset oficiálních položek. V průběhu všech zastávek jim místní lidé přichystali celou řadu darů, včetně celého prasete úhledně zabaleného ve fólii.

Čuník však nakonec na cestu do Velké Británie nevyrazil, protože jej královský pár takříkajíc na revanš věnoval rodinám z jedné ze samojských vesnic.

Ke zcela vážně pojatým bodům programu pak patřilo první oficiální vystoupení Karla III. coby hlavy britského společenství Commonwealth. Na setkání představitelů těchto států v hlavním městě Samoy Apii se dotkl i tématu historické nadvlády Velké Británie nad těmito zeměmi.

Vyslovil přesvědčení, že ačkoliv minulost již změnit nelze, je možné přijmout závazek k řešení nerovností, které přetrvávají dodnes. Britská média si v této souvislosti také všimla, že král nepoužil slovo reparace, ale požádal představitele zemí Commonwealthu, aby našli „kreativní způsoby“ k řešení současných problémů, jež mají kořeny v minulosti.

Hned zkraje měsíce vyrazil princ Harry na jih Afriky, kde se zúčastnil několika akcí na podporu charitativní organizace Sentebale, kterou v roce 2006 založil společně s mladším bratrem lesothského krále Letsieho III. – princem Seeisem. A právě v Lesothu Harry svou cestu zahájil.

Britská média však více než například setkání s lesothskou královskou rodinou řešila skutečnost, že Harry se v tu dobu již deset dnů neviděl s manželkou a dětmi. Předtím totiž strávil zhruba týden v New Yorku, kde se účastnil několika akcí včetně jedné na počest své matky, princezny Diany, pak se krátce zastavil v Londýně, kde se opět nesetkal ani s otcem Karlem III., ani s bratrem Williamem, a pak zamířil rovnou do Afriky.

V malé africké zemi se sešel s mladými lidmi i vysoce postavenými představiteli státu i ekonomické sféry, a večer dokonce poseděl u ohně, kde vyjádřil spokojenost nad tím, jakých výsledků dosahuje nejen Sentebale, ale i další jeho projekty, přičemž jako jeden z milníků úspěchu označil moment, když „nám ti nahoře začnou naslouchat“.

Ve druhé části své africké cesty se Harry přesunul do Jihoafrické republiky, kde se mimo jiné v Johannesburgu setkal s úspěšnými byznysmeny, kterým v rámci panelové diskuse a recepce kladl na srdce, že je třeba dát kuráž a větší vliv mladé generaci a „zrušit digitální bariéry“. Vedle toho vyzval světové lídry, aby „vytvořili platformu pro hlasy mladých“, a pohovořil také o potřebě řešení klíčových problémů na regionální úrovni.

„Pokud se mladým dopřeje sluchu, přijdou s řešeními, mohli jsme se o tom přesvědčit již mnohokrát,“ zopakoval i v Johannesburgu svou vizi, jejíž realizaci si podle svých slov stanovil jako jeden ze svých životních cílů.

V říjnu byly do šlechtických stavů povýšeny další významné osobnosti, a to nejen ty z Britských ostrovů. Jednou z nich byl i bývalý elitní silniční cyklista Mark Cavendish, jenž se o šíření slávy britského impéria zasloužil mimo jiné rekordními 35 vítězstvími v etapách legendárního závodu Tour de France.

Nedlouho po pasování na rytíře si svůj řád porovnal s další významnou sportovkyní, bývalou anglickou fotbalovou reprezentantkou a současnou sportovní novinářkou Karen Carneyovou, která mu ukázala svůj nový Řád britského impéria.

„Ten váš je výjimečný, ale teď bych vám měla říkat sire,“ řekla při tom novopečenému siru Markovi. Když to však zaslechla jeho manželka Peta, neodpustila si lehce štiplavou poznámku odkazující na Markův naturel: „Nepodporujte ho v tom,“ prohodila, když zrovna procházela kolem.

Později byla do šlechtického stavu uvedena i bývalá premiérka Nového Zélandu Jacinda Ardernová. Získala stejný řád stejné úrovně jako Mark Cavendish, ale zatímco mužský titul sir je zde ekvivalentem rytíře, ženské šlechtičny nosí v těchto případech titul dame, tedy dáma.

V této souvislosti si však nelze odpustit připomínku z dob, kdy Jacinda Ardernová ještě předsedala novozélandskému parlamentu. Při vzrušené interpelaci svého tehdejšího politického soka Davida Seymoura dala průchod emocím a nazvala jej arogantním k***tem. Bohužel to zachytil nevypnutý mikrofon, takže to slyšeli jak všichni v jednacím sále, tak i u televizního přenosu.

Je nezpochybnitelné, že na dámu se nehodí nadávat přes několik poschodí, ale zároveň je potřeba dodat, že oba účastníci vzali tuto „aféru“ s nadhledem, když společně podepsaný zápis ze schůze vydražili a peníze poslali organizaci zabývající se výzkumem, léčbou a prevencí rakoviny prostaty. A to už se dá označit za šlechetný čin, za nějž se žádná dáma nemusí stydět.

O princi Williamovi je známo, že je velkým fanouškem sportu obecně, ale zejména fotbalu. Poměrně často bývá viděn přímo na fotbalových stadionech, jako tomu bylo například při letošním Euru. V říjnu si však vyzkoušel také sport, kterému se fotbal říká v Severní Americe, zatímco pro ten náš evropský se tam používá slovo soccer.

Londýn totiž po tři víkendy hostil zápasy nejvyšší soutěže amerického fotbalu NFL, přičemž stadiony Tottenhamu a později ve Wembley byly naprosto vyprodané. Rostoucí popularitu tohoto sportu i v jiných částech světa než jen ve Spojených státech, a zejména pak ve Velké Británii, si tak všiml i následník britského trůnu William a vyzkoušel si jej v Kensington Parku na akci pořádané Nadací NFL.

A ačkoliv zvolil pro danou akci ne úplně vhodný oděv, na místě prokázal, že sportovní talent mu nechybí. Zejména házení šišatým míčem totiž není úplně triviální, ale od lidí, kteří se tomuto sportu věnují na vrcholové úrovni, William sklidil pochvalu za „neuvěřitelně silnou ruku“.

A třeba se tomuto zcela nebritskému sportu začne věnovat i nejmladší královská generace, protože William navíc dostal menší fotbalové šišky v dětských velikostech také pro prince George a Louise a jedna byla určena i pro princeznu Charlotte. „Uvidíme, kolik oken budeme mít doma rozbitých,“ předjímal korunní princ při přebírání tohoto dárku.

Sám pak obdržel dres týmu Jacksonville Jaguars, na němž v místech, kde bývají napsána jména hráčů, stála písmena HRH, což je zkratka titulu Jeho královská Výsost (His Royal Highness).

Jenže nejstarší Williamův syn, princ George, má ve svých jedenácti letech zcela jiné představy o svém povolání a kariéře předtím, než se jednou stane králem. Chce se totiž stát kuchařem. Impulsem k tomuto rozhodnutí byla návštěva restaurace v rezidenci ze 17. století v hrabství Norfolk, napsal v deníku Daily Mail expert na královskou rodinu Richard Eden.

„To chci dělat, až budu velký,“ vyhrkl George, když v podniku Wiveton Hall Cafe poblíž města Blakeney uviděl pec na pizzu, v níž se topí dřevem.

Této historce samozřejmě nelze přikládat větší význam než představám a přáním kteréhokoliv jiného jedenáctiletého kluka, ale britští komentátoři podotýkají, že nakonec by k tomu dojít klidně i mohlo. Připomínají totiž již starší oznámení, podle něhož George nebude muset sloužit v armádě, čímž poruší tradici, která v britské královské rodině existuje již po několik staletí.

A řečeno s velkou nadsázkou by se Georgovo kulinářské umění mohlo hodit i králi Karlu III., i když zatím to tak ještě nevypadá. Britský list The Mail on Sunday totiž informoval, že britský panovník upustil od své dlouholeté zvyklosti neobědvat a nově do svého denního programu zařadil i lehké jídlo uprostřed dne.

Ačkoliv se to navenek může zdát jako naprosto zbytečná zpráva, není úplně bezvýznamná. Britská média totiž nejenže sledují doslova každý krok členů britské královské rodiny, ale také detailně informují o léčbě rakoviny, kterou Karel III. v současnosti podstupuje. A právě boj s touto zákeřnou nemocí krále přiměl, aby každý den zhruba v čase oběda „s jistou nechutí“ snědl půlku avokáda k udržení tělesné síly.

Dosud však Karel III. dlouhá léta nikdy neobědval, pokud to nevyžadovaly okolnosti či protokol, typicky například při různých oficiálních akcích. Zejména při pobytech na svých venkovských sídlech král před jídlem upřednostňoval svižné procházky, nicméně polovina avokáda podle výživových expertů nijak nenarušuje jeho zdravý a lehký styl stravování.