Článek
Během 78 tisíc hodin pozorování sesbírali američtí vědci nové poznatky, které opět o něco víc přiblíží chování našich nejbližších příbuzných ve zvířecí říši i lidstva jako takového. Tým vědců z několika amerických univerzit sledoval od roku 1995 jedenáct let 21 samců ve věku od 15 do 58 let v ugandském národním parku Kibalelet. Studie byla nyní vydána v časopise Science.
Vědci se zaměřili výhradně na samce, protože ti vykazují v tlupách silnější sociální pouta a mají víc sociálních interakcí. Studie ukázala, že co se týče vytváření přátelství, jsou na tom šimpanzi samci podobně jako lidé. Mladí mají více přátel, zatímco staří upřednostňují menší okruh svých blízkých, ke kterým je však váže mnohem silnější pouto.
„Opravdu skvělá věc je, že jsme objevili, že šimpanzi vykazují vzorce chování, které zrcadlí to lidské,“ uvedla hlavní autorka studie, bioložka Alexandra Rosatiová z Michiganské univerzity. „Existuje tu opravdu urgentní potřeba porozumět biologii stárnutí – stále více lidí žije déle než v minulosti, což může dynamiku stárnutí změnit,“ vysvětlila, že výzkum šimpanzů má přesah i do lidského světa.
Staří šimpanzi vyhledávají oboustranná přátelství, kdežto mladým nevadí být i odmítán (ilustrační foto).
Čím víc my lidé stárneme, tím víc inklinujeme k menším sociálním kruhům hlubšího přátelství raději, než abychom vyhledávali přátelství nová. Obecně lze rovněž říci, že stejně tak dáváme přednost pozitivním interakcím před těmi negativními. Až doposud se mělo za to, že takovéto chování je výlučně lidskou záležitostí.
Starší šimpanzi neztrácí čas s těmi, kteří nemají zájem
Šimpanzí přátelství se samozřejmě neprojevuje jako lidské, vědci sledovali dva hlavní ukazatele, které ukazovaly na kladný vztah mezi dvěma jedinci – sezení v blízkosti druhého zvířete a pročišťování srsti.
Starší šimpanzi upřednostňovali pevnější a oboustranné přátelství. Tedy seděli v blízkosti těch, kteří zase rádi seděli v blízkosti jich samých. Mladší oproti tomu vyhledávali společnost těch, kteří neměli o jejich společnost zájem.
Patnáctiletí šimpanzi měli průměrně 2,6 takovýchto přátelství ve skupině, kdežto jedinci starší čtyřiceti let měli 0,6 jednostranných kontaktů.
Kamery poprvé zachytily šimpanze, jak rozbíjejí želví krunýře
U nich bylo v rámci studie vysledováno, že v rámci čištění srsti věnují oboustranným přátelstvím mnohem větší pozornost a úsilí. „Mohli jsme vidět mnoho jedinců, kteří měli spoustu jednostranných přátelství, ale jak stárli, začali trávit mnohem více času s jedinci, kteří jim to oplácí,“ uvedla další z autorek studie Zarin Machandová z Tuftsovy univerzity.
Socioemocionální selektivita
Ačkoliv by se nám podobná zjištění mohla zdát jako naprosto samozřejmá, studie nám mohou poskytnout hlubší pohled do našeho chování. Teorie socioemocionální selektivity totiž říká, že čím jsme starší, tím máme menší okruh přátel, se kterými ale máme silnější vazby.
Navzdory obecně zažitému stereotypu věčně nerudného seniora obecně platí, že staří lidé upřednostňují pozitivní emoce před těmi negativními.
Šimpanzi utekli z výběhu. Stačilo jim k tomu pár větví
Psychologové to doposud vysvětlovali uvědoměním si vlastní smrti. Čím jsme jí blíž, tím více dokážeme dávat věcem větší hodnotu. Publikovaná studie však naznačuje, že za podobným sociálním chováním bude ještě něco jiného.
„Ačkoliv jsou šimpanzi nesmírně inteligentní zvířata, nejsou si vědomi toho, že zemřou,“ uvedl třetí z autorů studie Richard Wrangham z Harvardské univerzity.
Otázkou tak dle autorů zůstává, co se odehrává v šimpanzích, že mění své sociální návyky a zda to, co je způsobuje, lze aplikovat i na nás.