Článek
"Navíc se naše domácnost rozrostla i o koťátko, které bylo pro VyVolené připravené, ale zrovna byli ve vile skoro všichni nemocní, a tak skončilo definitivně u nás doma," říká mladá žena, která je i šéfredaktorkou časopisu Style a dramaturgyní televizních pořadů Uvolněte se, prosím a Pošta pro tebe.
U zvířat byla od malička
Simona vyrůstala ve venkovském prostředí jižních Čech. Tatínek byl místní veterinář, a tak kladný vztah ke zvířatům měla už v genech. Jak to na vesnici chodí, měli doma vždy psy a kočky. Ale nejen to. "Můj otec byl kromě veterináře i tak velký milovník zvířat, že jsme měli doma skoro regulérní útulek."
"Pokud někdo chtěl nechat zvíře utratit, otec ho převzal a našel pro ně nového majitele. Nebo si ho nechal. Co si pamatuji, skončila u nás na zahradě například i těžce nemocná ovečka. Říkali jsme jí Bekalka. Utracena nebyla a spokojeně žila u nás na zahradě," vzpomíná Simona, která už jako malé dítě chodila s otcem do práce.
Zvířat se proto nikdy nebála a pomáhala držet i velké psy při očkování. První psi, které měla, byli trpasličí ratlíci. Jeden z nich žil dlouho jen s jedním okem. O druhé přišel tak, že ho kopla kráva při očkování. "Poté co jsem se vdala za Davida Matáska, jsme si pořídili opět ratlíka - Jonáška. Bydlela u nás i babička. Jonáš se do ní zamiloval a ona do něho. Takže se nakonec nastěhoval do domečku babičky, který jsme na zahrádce postavili. Když jsme se stěhovali, tak jsme ho u ní museli nechat. U babičky mu nebylo vůbec špatně. Spal třeba pod peřinou a třikrát denně dostával jen ty nejvybranější pochoutky," s úsměvem dodává Simona.
Splnil se jí sen
Simoniným osudem se ovšem stal maďarský ohař - vizsla. Tohle lovecké plemeno viděla poprvé před lety v divadle v Řeznické, kam si ho přivedl jeden z Davidových kolegů. Okamžitě se do něho zamilovala. Musela ale čekat dlouhých sedm let, než se její sen splnil a k narozeninám si pořídila Williama - psa s průkazem původu. "Před jeho pořízením jsme si sehnali všechny dostupné informace o plemeni. Abychom věděli, do čeho jdeme. Bylo nám zcela jasné, že nepodstoupíme riziko s pořízením psa bez papírů, a proto jsme hledali pouze u registrovaných chovatelů," vysvětluje své rozhodnutí Simona. A vybrala dobře. Od chovatelky Zuzany Svobodové z Bohdanče dostali veškeré potřebné informace. V pravidelném kontaktu jsou s ní dodnes.
Ohař potřebuje především pohyb
Hodně lidí je varovalo, že maďarský ohař je pes náročný na pohyb. Ale protože herec a hudebník David Matásek je sportovně založen, miluje procházky a jezdí na kole, tak s ním měl William v tom rozhodujícím věku skutečně pohybu dostatek. "Vždycky jsem nenáviděla procházky, ale Willík mne přivedl k tomu, že jsem jeho potřebám svůj život přizpůsobila," s úsměvem dodává Simona.
První rok života Williama žila ještě Simona s Davidem. A pro psa to bylo něco neocenitelného. "Willík dostal od Davida něco, co by podle mého názoru měl dostat každý pes - základní socializaci, výchovu a výcvik. Můj bývalý muž s ním dokonce spal asi čtrnáct dní ve spacáku v předsíni, protože nechtěl psa zvykat, aby s námi byl v ložnici a štěně nechtělo spát samo," vzpomíná Simona "David nikam na cvičák nechodil, ale měl vše perfektně nastudováno. A Willík dodnes z toho, co ho naučil, žije." Projížďky na kole po Praze, a to i v centru, skutečně prověřily to, že William je dobře vychovaný a ovladatelný.
Dnes s ním Simona běžně chodí bez vodítka a pes je velice poslušný. Samozřejmě, že má i své dny. Především když ucítí nějakou hárající fenu. "Od té doby, co je se mnou, se z něj stal kavárenský povaleč. Miluje kavárny a restaurace a chová se v nich perfektně," pochvaluje si Simona, která v kavárnách často vyřizuje pracovní schůzky.
Zanedbání veterináře ho stálo málem život
William před časem onemocněl zánětem slinivky a ledvin. Bohužel veterinář, kterého Simona navštívila, nebyl schopen onemocnění diagnostikovat, a přesto zahájil léčbu. Tím stav Williama jen zhoršil. "Až moje kamarádka mi doporučila MVDr. Michala Šindeláře z Mrače u Benešova, který se jí stará o koně. Za ním jsme dojeli a po jeho zásahu se Willíkův stav začal výrazně zlepšovat. Poznala jsem, že i veterináře je třeba pečlivě vybírat," smutně konstatuje Simona.
William se dnes dostal z nejhoršího, a tak už se Simonou vesele běhá po pražských parcích a kavárnách. A chtěla by Simona ještě někdy jiného psa než maďarského ohaře? "Willík mi ukázal krásu a výjimečnou povahu těchto psů, a tak jestli ještě nějakého psa budu mít, bude to zcela jistě opět maďarský ohař," uzavírá Simona Matásková a odchází se svým Willíkem, který po celou dobu našeho rozhovoru spokojeně ležel u jejích nohou.