Ruská děla v josefovské pevnosti zklamala, anglická střílela o sto šest

Baterie děl začaly pod taktovkou československých dělostřelců poprvé rozsévat smrt přesně před sto lety. „Je to divné, co všechno si lidé na sebe vymysleli a ještě vymyslí,“ okomentoval přehlídku historické a současné dělostřelecké techniky jeden z návštěvníků připomínky sta let od vzniku čs. dělostřelectva.

Houfnicím a kanonům z první a druhé světové války sekundovala replika historického děla používaného od poloviny 18. do konce 19. století rakouskou armádou. „Poslední modernizace této sedmiliberní houfnice vzor 1753 Lichtenstein proběhla v roce 1845,“ přiblížil repliku její majitel Aleš Prostředník z Dobrušky.

Současné dělostřelce dnes v Česku reprezentuje pluk v Jincích, vyzbrojený ale poměrně zastaralou technikou. „Cvičíme s tím, co máme. Nové zbraně v souladu s NATO, které nás hodnotí jako dělostřelce velmi dobře, budeme brzy zavádět,“ konstatoval náčelník štábu dělostřeleckého pluku v Jincích podplukovník Roman Smolka.

„České dělostřelectvo má budoucnost. Dělostřelci vždy hráli základní úlohu v každé pozemní vojenské operaci. Aliance nám poskytne všechno, co potřebujeme. Vlastní území si ale musíme uhájit sami, to za nás nikdo neudělá. Úloha dělostřelectva je v tomto nezastupitelná. Budeme používat děla kompatibilní se státy NATO ráže 155 milimetrů,“ dodal podplukovník Smolka.

Dělostřelci z Jinců přivezli do Josefova samohybnou houfnici z roku 1977 ráže 152 milimetrů, kterou většina bude znát pod názvem Dana. „Jde o českou zbraň a pořád dobře slouží,“ podotkl Smolka. Výpadky při cvičné střelbě papírem utěsněnými náboji předvedl ruský divizní kanón vzor 42 ZIS-3 konstruktéra Vasilije Grabina. Kanón ráže 76,2 milimetru, zařazený za druhé světové války do výzbroje 1. československého armádního sboru v Sovětském svazu a později do československé armády, dosahoval na frontě vynikajících výsledků. Spolehlivě ničil všechny německé lehké a střední tanky.

Organizátory dělostřelecké přehlídky z České obce legionářské v sobotu naopak nezklamal šestiliberní kanon Ordnance QF-6 ráže 57 milimetrů používaný Československou samostatnou obrněnou brigádou v bojích u francouzského přístavu Dunkerque za druhé světové války.

Protitankový kanón, jemuž na rozdíl od sovětského ZIS všechny demonstrativní rány vyšly, obsluhovala v Josefově šestičlenná česko-britská osádka. Britové asistovali i při obsluze dalšího kanónu čs. Dělostřeleckého pluku 1. pětadvacetiliberní houfnice Ordnance QF 25-pounder, tvořící do 60. let minulého století základ britského polního dělostřelectva.

Počátky čs. dělostřelectva v roce 1917, které vzniklo bezprostředně po bitvě u Zborova, kdy se zformoval první dělostřelecký oddíl a později dělostřelecký pluk a brigáda, přiblížilo ruské dělo Putilovsk, vyráběné od roku 1902 v Petrohradě. Zbraň vycházela z francouzského kanónu Canon de 75 M1897. „České zbrojovky tehdy dodávaly zbraně na opačnou stranu fronty,“ doplnil mluvčí České obce legionářské Miloš Borovička.

Dělo Putilovsk používali čeští legionáři na transsibiřské magistrále a Bachmači v bojích s bolševiky. „Češi byly vždy už od Rakouska-Uherska dobří dělostřelci,“ podotkl Zdeněk Špitálník z Vojenského historického ústavu. Dobu pražského povstání připomněl obávaný německý protiletadlový kanón FlaK, nezřídka s katastrofální účinností používaný proti pozemním cílům včetně tanků.