Článek
S krátkými dramatickými přestávkami však šestikolá vozítka Spirit a Opportunity začínají plnit vědecké úkoly už třetím rokem.
"Snažíme se je tlačit dál každý den, žijeme už ze dne na den," uvedl Steven Squyres, šéf pozemního marsovského týmu.
Spirit na Marsu přistál v noci ze 3. na 4. ledna 2004, Opportunity o tři týdny později na druhé straně planety. Měly prokázat, že na Marsu je, nebo v minulosti byla voda.
"Neznáme odpověď, jestli tam bylo vody po kotníky nebo po krk," prohlásil v březnu 2004 Squyres po obdržení snímků balvanu v oblasti Meridiani Planum z Opportunity. Kamenný útvar, jenž se ocitl v centru pozornosti sondy, dostal příznačnou přezdívku Poslední naděje.
"Nečekejte stopy dinosaurů"
"Byl jsem překvapen, a to z několika důvodů," řekl David Rubin z Geologického střediska USA. "Sedimentární struktury (usazeniny) tam vypadají naprosto stejně jako v případě pozemské pláže nebo potoka."
Meridiani Planum je nejpravděpodobnějším místem, kde by mohly být fosilní důkazy případných živých organismů. "Tyto skály jsou ideální pro mikrobiální život," vysvětlil Squyres, "ale nečekejte, že vám příště ukážeme dinosauří stopy".
Po třech měsících, kdy rovery ke spokojenosti NASA odeslaly na Zemi asi 18 tisíc snímků a 250 tisíc vědeckých údajů a pokračovaly v práci, byla mise prodloužena o půl roku. "Myslím, že ta pravá legrace teprve začíná," řekl tehdy zpola žertem Ed Weiler z NASA.
Loni v lednu Opportunity narazila na senzační objev: kovový meteorit. Senzaci slibuje nejen to, že by mohlo jít o vůbec první meteorit objevený mimo Zemi, ale zejména skutečnost, že se nenachází v impaktním kráteru. To znamená, že jeho dopadovou rychlost muselo něco zmírnit - zřejmě poměrně hustá atmosféra, kterou však rudá planeta už dávno ztratila.
Ujely 11 kilometrů
Podle původních plánů NASA měl alespoň jeden z roverů ujet po povrchu Marsu nejméně 594 metry, za dva roky však roboty najezdily 11 kilometrů. Vzhledem k podmínkám na Marsu jde o výjimečný počin, shodují se experti. Teploty tam jsou pod bodem mrazu a poryvy větru dosahují i 160 kilometrů v hodině. Za dlouhou "trvanlivostí" mise je ale i velký kus štěstí. Mnohokrát se totiž rovery dostaly do potíží. Některé se podařilo odstranit na dálku z pozemského centra.
Loni v dubnu například Opportunity zapadla do písečné vlny. Pozemní tým na identickém robotu na Zemi po několik dnů zkoušel nejvhodnější kombinaci povelů, jak stroj vyhrabat. Roveru "v akci" totiž docházela energie a mohl by se při marných pokusech vyjet z písku prostě vybít. "Máme na Marsu fungující vozítko, které stálo 400 miliónů dolarů (9,8 mld. Kč)," poznamenal ředitel projektu Jim Erikson.
Několikrát rovery "oživila" marsovská příroda - vítr, jenž z jejich slunečních panelů, dodávajících přístrojům potřebnou energii, odvál nánosy prachu.
I přes úspěchy robotů experti už nyní přemýšlejí, jak by výzkum Marsu mohl vypadat v budoucnu. Jeden z plánů počítá s vysláním "rojů" malých kulovitých robotů o velikosti tenisových míčků, které by skákaly po planetě. Po povrchu by se pohybovaly pomocí jakéhosi umělého svalu, který by je každou hodinu "vykopl" zhruba o metr dopředu. Díky velikosti by se mohly dostat i do velkým sondám nepřístupných míst.