Článek
„Přijde mi, že jsme všichni vystrašení víc, než je nutné. Zažíváme kulturní půst, na který nejsme zvyklí,“ vysvětlil Právu iniciátor akce Honza Dušek, proč ji uspořádal. Osobně také žebřiňák doprovázel a megafonem upozorňoval veřejnost, aby se neshlukovala a dodržovala dvoumetrové rozestupy.
Hudebníky nemusel přemlouvat. „Hned jsme si řekli, že to je skvělá akce. Už proto, že můžeme potěšit seniory, kteří víceméně poslední dobou poslouchají samá negativa. A vůbec podpořit Rychnováky v téhle době,“ připojil se Vojtěch Hájek, klarinetista a mluvčí Black Buřiňos, jak si hudebníci říkají.
„Jsme z poloviny profi muzikanti, z poloviny nadšenci. Společně jsme začínali na týnišťské zušce, ale už jsme odrostli. Ročně odehrajeme na 25 koncertů. Ale tahle akce je skutečně originální. Už proto, že hrát s rouškou není zrovna jednoduché. Vlastně si ji musím při hraní tak napůl stáhnout,“ přiznal Vojtěch Hájek. To pozounista Jan Ptáček se rozhodl hrát s rouškou nasazenou. Jen si do ní musel udělat otvor.
„Jsme dost velký šílenci, ale že někdy budu hrát s rouškou, to mě fakt nikdy nenapadlo. A je to tedy dost nepříjemné. Ne že by se to nedalo udýchat, ale když rouška navlhne, není to příliš komfort. Naštěstí tóny to neovlivní. Hudba jde z korpusu nerušeně ven, rouška se dostane pouze mezi nátrubek a nástroj,“ prozradil první dojmy Jan Ptáček.
Stypka a Mirai zpívali seniorům pod okny
V klidu po celou dobu produkce i jízdy uličkami Rychnova zůstávaly i kobyly Venuše a Večernice, navzdory tomu, že na kozlíku kromě jejich majitele Petra Syrového seděl i trombonista a po cestě jim dul do kroku.
„Ti koně jsou zvyklí. Občas dělají v lese, ale i jezdí takto s lidmi. Naposledy jsem tu s nimi byl na masopustu, jednou jsme vezli i svatbu,“ pochlubil se vozka.
„Mami, mami, kdy je zase uslyšíme?“ volal na náměstí za odjíždějící kutálkou asi šestiletý chlapec. „Tak to bys musel začít utíkat a počkat si na ně u domova důchodců,“ naznačila mu jeho matka, kam právě hrající a zpívající žebřiňák míří.