Článek
„Řekli mi, že podle mezinárodního práva jsem se o něj měl přihlásit do 14 dnů. To jsem nestihl, takže mi psa nedali,“ vylíčil Právu Bartoš.
Okolnosti cesty i chování Poláků ho ale utvrdily v tom, že si psa nechali jako živoucí reklamu. „Ochranka v přístavu mi vyprávěla, že každý den tam přijedou nějaké televizní štáby, byla tam prý i australská nebo japonská televize. Všem se ten příběh o záchraně líbí, proto si myslím, že si Harika nakonec nechali,“ vysvětloval Bartoš.
Do přístavu v Gdyni se vydal v sobotu večer po telefonátu s kapitánem lodi, která psa našla. „Řekl, že v pondělí odplouvá a musíme přijet do té doby,“ podotkl Bartoš. Když do přístavu dorazili, polští námořníci je k nalezenému psovi nechtěli pustit. „Setkali jsme se se strojníkem, který o něho pečuje, a ten nám na základě fotografií řekl, že je to skutečně nalezený pes. My jsme ho ale hned vidět nemohli. Tvrdili nám, že musíme počkat na to, zda setkání povolí kapitán,“ popisoval setkání muž z Hejnic.
Snad se bude mít dobře
Také žena z místní meteorologické stanice začala Čechy odbývat s tím, že jim napsala mailem zprávu, aby nejezdili, že psa nedostanou. „Mail jsme ale žádný od nich nedostali. Bylo to celé podivné. Čekali jsme asi dvě hodiny,“ nastínil Bartoš.
Mezitím prý Poláci opakovaně chodili do místnosti k psovi, aby si prohlíželi jeho i fotografie. Nakonec kapitán svolil a psa české návštěvě ukázali. „Byl strašně apatický, vůbec nereagoval, chodil dokola. Vypadal, jako by měl v sobě nějaké léky na uklidnění. Nepoznal nás, ale my jeho ano,“ popsal setkání po letech. Smutně se pak vydal na zpáteční cestu. „Nakonec jsem ustoupil a smířil se s tím, že se tam má Harik snad dobře,“ uzavřel Bartoš.