Článek
"Okamžitě jsem si lehl na břicho na led, který se pode mnou neustále lámal. Sáňky se naštěstí nepropadly, kdyby ano, stáhly by mě a byl by konec. Kolegové vám v tu chvíli nepomůžou, protože jdete v patnáctimetrových rozestupech," popsal polárník, který se vrátil v neděli z mezinárodní expedice domů do Jiren.
Nakonec se z vodního sevření vydrápal. Parťáci bleskurychle postavili stan, dva benzínové vařiče ho během deseti minut vyhřejí na nulu. O pár chvil později je uvnitř příjemných dvacet stupňů, takže promočený Sůra, jehož kombinéza se v mžiku proměnila v ledové brnění, mohl uschnout. "Okamžitě jsem vylovil termosku s vařícím čajem a poskakoval jsem, abych se aspoň trochu zahřál," popisuje nejdramatičtější chvíle své cesty.
K točně dorazili 19. dubna
Mezinárodní osmičlenná expedice vedená ruským polárníkem a ředitelem Muzea Arktidy a Antarktidy v Petrohradě Viktorem Bojarským stanula na točně 19. dubna. Ten den panovalo extrémně nepříznivé počasí. Druhý Čech ve skupině, zkušený Miroslav Jakeš, který absolvoval cestu maximálně náročným ledovým terénem už popáté, prohlásil, že tak těžký závěr ještě nezažil.
Dul mohutný protivítr a teploměr ukazoval až minus čtyřicet pět stupňů. Proud a vichr hnaly kry takovou rychlostí, že je za půl hodiny odchýlil od vytyčeného směru až o osm metrů. Přesto muži těžký boj s přírodou vyhráli.
"Šli jsme osm hodin v kuse, bez svačiny, bez přestávek. Ten pól jako by se bránil," vrací se k poslednímu dni nelehké pouti čtyřicetiletý Sůra, který se domů vrátil s lehkými omrzlinami všech prstů i nosu.
Dva Rusové, dva Češi, Američan a Švýcar putovali na lyžích osmí dní, každý s téměř šedesátikilovou zátěží na saních. Od plovoucí ruské letecké základny Barneo šli víc než sto kilometrů. Kolik přesně, musí Sůra ještě spočítat.
Čtyři Švýcaři vzdali
"Čtyři Švýcaři vzdali hned na startu. Řekli, že by to nepřežili," vyprávěl polárník, který se na výpravu připravoval od loňského podzimu. I když vůdce udával poměrně ostré tempo, šlo se mu dobře. "Večer jsem se cítil unavený, ale ne vyčerpaný. Měl jsem rezervy, byl bych schopný jít ještě tak pět hodin," dodal Sůra.
Přímo na pólu pobyla skupina kvůli nepřízni počasí pouhých pět minut. "Každý se snažil fotit, dokud neselhala technika, rozvinout prapor," vrací se k okamžikům, než úspěšné polárníky vyzvedl ruský vrtulník a odvezl zpět na Barneo. Takže oslavy dobytí severního pólu se odehrály až potom.
"Úžasné pocity, šílená euforie. Stojíte na místě, okolo kterého se otáčí zeměkoule. Kam dohlédnete, nehostinná ledová pláň. Je to nepopsatelný pocit, stálo to za to," řekl nadšený Sůra, který byl na severním pólu poprvé, ale během 24 hodin hned dvakrát.
"Když jsme se dostali na Barneo, začal jsem řešit, že nemám konec dokumentárního filmu. Na pólu mi totiž zamrzla kamera. Bojarský vyjednal, že mě tam znovu vezme vrtulník, který na pól vezl druhý den americkou turistickou výpravu," usmál se Václav Sůra.
