Přežila Osvětim a teď boduje na sociálních sítích. Její vyprávění natáčí vnuk

Na tom, že sedmnáctiletý Aron Goodman natáčí videa na sociální síť TikTok, by nebylo nic zvláštního, pokud by objektem jeho záběrů nebyla jeho pětaosmdesátiletá babička Tova Friedmanová. Ta totiž byla ke konci druhé světové války jako šestiletá odvlečena do koncentračního tábora v Osvětimi a Aronovi na kameru o těchto hrůzných zážitcích vypráví.

První video spolu paní Tova a Aron natočili na podzim roku 2021 a od té doby jim přibylo už přes půl milionu odběratelů, zmiňuje server The Washington Post. Svými příspěvky se oba snaží vyvracet nejrůznější dezinformace ohledně holokaustu a bojovat proti jeho popírání.

Oba vnímají, že ve Spojených státech je značně rozšířen antisemitismus, a proto zveřejňují zcela konkrétní informace a příběhy, které paní Friedmanová přímo sama zažila.

Spoluautorem knihy The Daughter of Auschwitz je Malcolm Brabant.

Tova Friedmanová se narodila v polské Kdyni. Za války byla celá její rodina přesunuta do pracovního tábora u města Starachowice, kde rodiče pracovali v továrně na munici, a později byli všichni deportováni do Osvětimi. Poměry po válce jim také nepřály, a tak v roce 1950 emigrovali do Spojených států. Tam mladá Tova vystudovala a loni také vydala knihu The Daughter of Auschwitz (Dcera Osvětimi).

U videí, která natáčí její vnuk Aron, se často objevují značně podivné dotazy, například proč se nikdy nepokusila o útěk nebo zda byl z plynových komor slyšet křik lidí. Paní Friedmanová se k nim snaží přistupovat shovívavě, přestože její vzpomínky jsou i po dlouhých letech stále velmi intenzivní a ne vždy je o nich schopna v daný moment mluvit.

Svým způsobem má pochopení pro hloupé dotazy i Aron. Podle něj se totiž ve škole o válce a holokaustu učili jen dost povrchně, takže videa s jeho babičkou si mimo jiné kladou za cíl zlepšit znalosti mladých lidí v této oblasti. Ostatně i proto je zveřejňují na sociální síti, která je doménou mladých. A Aron doufá, že je budou motivovat k dalšímu sebevzdělávání.

Nepřípustné jsou však nenávistné a antisemitské komentáře, které se u videí občas také objevují. Ale pro Arona jsou takoví lidé motorem, aby ve své práci nadále pokračoval, a vždy myslí především na pozitivní dopady, které jejich tvorba přináší. K těm patří například učitelka z Indie, která požádala, zda by některá videa mohla použít při výuce.

V blízké budoucnosti ovšem bude potřeba vyřešit menší problém, protože Aron se chystá na univerzitu v St. Louis. Ale v natáčení bude zcela jistě pokračovat. Může si se svou babičkou povídat prostřednictvím videokonference, ale také se mu otevírá možnost natáčet podobná videa i s dalšími lidmi, kteří přežili holokaust.

Vstříc mu vychází i sama paní Friedmanová: „Chci mluvit k co největšímu počtu lidí, dokud budu naživu,“ popisuje své odhodlání nadále bojovat proti bezbřehé nenávisti. „S nenávistí je potřeba nakládat opatrně. Je v pořádku, když cítíte odpor, ale něco jiného je, jak se potom chováte a jednáte.“