Přežil popáleniny na 95 procentech těla, kůži mu darovalo dvojče

Dufourmantelle utrpěl vážné popáleniny po vznícení chemikálií v továrně, kde pracoval. Hořel od hlavy k patě, jak sám uvedl, změnil se v „lidskou pochodeň”.

S ohledem na to, že měl popáleniny na 95 procentech těla, lékaři mu po převozu do nemocnice dávali mizivé šance na přežití. Ty se však výrazně zvýšily poté, co zjistili, že Dufourmantelle pochází z jednovaječných dvojčat.

„Šance na jeho záchranu byly takřka nulové. V podobných případech pacienti umírají. Když jsem se však dozvěděl, že Franck má jednovaječné dvojče, svitla určitá naděje. Genetická struktura kůže je u takových dvojčat identická,“ řekl britskému listu Daily Telegraph plastický chirurg Maurice Mimoun.

„Když jsem viděl svého bratra, ani sekundu jsem neváhal,“ přiznal Eric Dufourmantelle. A tak se odborníci z pařížské nemocnice dali do práce.

Mezitím, co Francka uvedli do umělého spánku, odebrali Ericovi kůži z levého stehna a hlavy. Po několika dnech pak z pravého stehna a zad. Celkem se jednalo o 50 procent jeho veškeré kůže, kterou následně přenesli na tělo jeho bratra. Podle lékařů se jednalo o zatím nejrozsáhlejší kožní transplantaci.

„Obrovskou výhodou u dárcovství mezi jednovaječnými dvojčaty je to, že tělo kůži nikdy neodmítne, protože je v podstatě stejná. Oproti jiným pacientům, kteří podstupují transplantaci kůže, Franck nepotřeboval žádná imunosupresiva. Po operaci se velmi rychle zotavoval a po čtyřech měsících byl propuštěn z nemocnice,“ uvedla nemocnice v prohlášení.

„Dávali mi procentní šanci na přežití, můj bratr tomu však odmítl uvěřit. Byl to on, kdo řekl lékařům, že mi chce dát svoji kůži. Je to hrdina a z celého srdce ho miluju,“ neskrýval dojetí Franck.

„Oproti tomu, čím musel projít můj bratr, je to nic. Bylo to pro mě jako takové velké škrábnutí, které se časem zahojilo. Tři měsíce jsem nechodil do práce. Teď je to jako kdybych se spálil na slunci,“ popsal svoji zkušenost Eric.

Franck stále musí podstupovat intenzivní terapii. Po několikanásobné operaci ale může bez větších problémů chodit nebo dokonce hrát stolní tenis.

Ze všech částí těla vyvázl jako zázrakem nejlépe jeho obličej.

„Na ruce jsem měl obrovské tetování. Jediná věc, která mi tam zůstala, je slovo ‚life‘ (život),“ uzavřel Franck.