Článek
Chrám Baba Yogeshwar Nath ve východoindickém státě Bihár denně navštěvuje mnoho vyznavačů boha Šivy i přesto, že je velmi špatně přístupný. Stojí totiž na téměř 460 metrů vysokém kopci, kam dosud nevedla žádná cesta. Věřící tedy museli dlouhé roky překonávat strmé kamenité svahy.
I fyzicky zdatní lidé tak výstupem a sestupem trávili hodiny, zatímco děti, tělesně postižení nebo staří lidé neměli šanci se na kopec dostat bez cizí pomoci. Není tedy divu, že zde často docházelo ke zraněním.
Na lepším přístupu začal až v roce 2014 pracovat Ganauri Paswan. Dříve pracoval jako řidič náklaďáku, ale když se na kopec jednou sám vydal a zjistil, co všechno musejí věřící podstoupit, rozhodl se, že to změní.
Jen s pomocí kladiva a dláta tak začal pracovat na schodišti, které lidem usnadní cestu ke chrámu. Kvůli nedostatku prostředků si ovšem nemohl dovolit dovézt ke kopci materiál, a tak používal jen kameny, které našel na místě. Proto také docela dlouho trvalo, než byl vidět nějaký znatelný pokrok, ale dnes už je schodiště prakticky kompletní.
„Nevím, kde jsem vzal tolik trpělivosti a energie,“ komentuje Paswan své osmileté úsilí, kdy nezřídka pracoval na kopci celé dny. „Bylo mi jedno, jestli budu žít, nebo zemřu, ale zkrátka jsem ty schody chtěl postavit za každou cenu a jakýmkoliv způsobem.“
Ale vedle snahy o pomoc lidem měla jeho motivace i duchovní rozměr: „Chtěl jsem, aby se věřící snáze dostali k bohu Šivovi,“ vysvětluje Paswan své ušlechtilé pohnutky.
Ind žije přes 10 let s jednou rukou nad hlavou, do smrti s tím nemíní přestat
