Článek
Z grafických záznamů je jasně patrné, že se na západní frontě bojovalo až do posledních minut. Na grafickém záznamu je patrná vysoká aktivita až do času 10:59. Pak se zbraně odmlčely a nastalo kýžené ticho. Následný zpěv ptáků je pak už pochopitelně jen uměleckou licencí.
Příměří bylo německou generalitou podepsáno pět minut po páté hodině ranní ve štábním vagónu velitele dohodových vojsk francouzského generála Ferdinanda Focheho. Po příměří následovala dlouhá jednání o poválečném uspořádání, která byla zakončena až podepsáním mírových smluv v roce 1919.
Muzeum poslední zvuky války zrekonstruovalo ze záznamů, které shromažďovala spojenecká vojska pomocí tzv. Artillery sound ranging. Zjednodušeně jde o metodu, kdy se pomocí mikrofonů rozestavených na různých pozicích odhaduje pozice dělostřelectva. Zvuk výstřelu dorazí k mikrofonů v různý čas a na základě toho lze spočítat pozici objektu, který zvuk vydává.
Metodu zdokonalili až Britové
Tuto metodu používaly už za první světové války jak státy Dohody, tak Centrální mocnosti. Teprve Britové však dokázali z této metody vytvořit opravdu efektivní systém, s využitím francouzského způsobu grafického zápisu upraveným galvanometrem dokázali za ideálních podmínek určit pozici dělostřeleckých jednotek na 25 až 50 metrů.
Princip sound rangingu armády využívají i dnes. Oproti jiným lokačním metodám má několik výhod. Není nákladný na energii a jedná se o pasivní technologii – nevyzařuje žádné zjistitelné stopy (na rozdíl třeba od radaru). Má ale rovněž řadu nevýhod. Rychlost zvuků záleží na povětrnostních podmínkách, zbraně nemohou být vystopovány, dokud nevystřelí a mikrofony pochopitelně zaznamenávají i aktivitu spřáteleného dělostřelectva.
Statické zákopové vedení první světové války spolu s faktem, že artilerie se obecně příliš nepřesunuje, bylo však pro využití sound rangingu ideální.