Článek
Čtyřletý Monty začal navštěvovat fakultu začátkem letošního roku. Iniciativa tehdy nepřišla ze strany fakulty, nýbrž od majitelky poníka, Petry Jandové.
„Když se fakulta v lednu otevřela, tak tady byla canisterapie, tedy pejskové. Mě tehdy napadlo zkontaktovat vedení s tím, že mám terapeutického poníka a jestli by ho nechtěli,“ připomněla.
První kontakty byly prý velmi rozpačité, nikdo totiž nevěděl, co od toho čekat, jak se Monty bude v budově fakulty chovat a jak na něj budou reagovat studenti.
Roztomilý poník měří pouhých 50 centimetrů, díky tomu může až do kuchyně
Reakce jsou po celou dobu ale vesměs pozitivní. „Nikdy se nezavděčíte všem, ale většina ohlasů je na nás kladná, což mě velmi upřímně těší,“ řekla Novinkám v rozhovoru Jandová.
Sehraná dvojka – Petra a Monty – navštěvují fakultní budovu na Palachově náměstí pravidelně jednou do týdne. „Samozřejmě se někdy stane výjimka, že přijdeme vícekrát. Montík se sem ale opravdu těší. Když ho vyndám z auta, tak už sem běží, ví přesně, kam má jít,“ vyprávěla chovatelka.
O pozornost nemá na fakultě Monty nouzi.
Pohladí ho, uklidní se a společně se potěší
„Když sem pak dojdeme, tak si sedneme, jdeme spolu pro kafe. Většinou už jsou tady studenti, tak počkáme, než začne hodina, až si studenti Montyho pohladí, uklidní se, společně se potěší a jdou do výuky,“ vysvětlila.
Poník také prochází různá patra, zvládne nejen chůzi po schodech, ale také cestu výtahem. „Chodíme i do kanceláří, kde ti lidé jeho přítomnost ocení, těší se na něho, otevírají mu dveře. Takhle to vlastně děláme celý den,“ dodala Jandová.
V mostecké nemocnici „léčí“ psí terapeutka Sany. Oblíbili si ji pacienti i personál
Monty se po celou dobu svého pobytu pohybuje po škole volně. Nikdo ho nikam netlačí. „Když vidí studenta, tak za ním běží, jde se pomazlit. Když ale naopak nechce, tak odejde,“ sdělila Jandová. Když chce mít prý chvíli klidu, tak si najde klidný kout, kde si od společnosti odpočine.
Pokud ho během dne přepadne hlad, nosí u sebe Petra polštářek se senem, ochuzen ale není ani o dobrůtky. Během našeho natáčení se třeba pustil do banánu a nepohrdne ani trávou na náměstí před fakultou.
„Když potřebuje na záchod, tak má pod zadečkem vak. Pokud chce čůrat, tak já to už na něm poznám a jdeme ven. Většinou to ale vydrží i čtyři hodinky, než jdeme domů,“ dodala chovatelka.
Byl zachráněn a teď pomáhá ostatním
Cesty se Petře a Montymu protnuly přibližně před jedním rokem. „Já jsem k němu přišla úplnou náhodou, když jsme ho jely s kamarádkou veterinářkou ošetřovat. Dozvěděla jsem se, že ho bývalá majitelka chce dát do podmínek, které nebyly úplně dobré. Tehdy jsem si řekla, že si ho vezmu, že už těch zvířat mám tolik, a poníčka ještě ne,“ vyprávěla Petra Jandová.
Během své „směny“ si Monty najde čas i na pauzu. Poslouží mu trávník přímo před fakultou na Palachově náměstí.
Ujala se ho ale jen proto, že jí byl sympatický, o jeho přednostech vhodných k hipoterapii tehdy netušila. „Vzala jsem si ho vlastně jen proto, že mi byl sympatický. On se ukázal jako skvělý parťák. On opravdu udělá cokoli, o co ho poprosím,“ pochlubila se majitelka.
„Po týdnu, co jsme spolu byli, jsem s ním šla za kamarádkou do kanceláře, začali jsme navštěvovat nemocnice. Postupně, jak jsem viděla, že to má opravdu úspěch, tak jsem Montíka nabídla jako vánoční dárek pro seniory v rámci projektu Ježíškova vnoučata. Poté jsme několikrát vyjeli do domovů pro seniory a já jsem pochopila, že tohle je ta cesta, kterou se s Montíkem budu ubírat,“ vyprávěla Jandová.
Terapeutický kůň je hvězdou domů pro seniory
