Článek
Sedmiletý Breckin žil šťastně se svou rodinou, otcem, matkou, starší sestrou a sestrou dvojčetem a vždy se toužil stát policistou. Rodinná idyla skončila loni v prosinci. Chlapci se udělalo špatně od žaludku a bolesti nepřestávaly. Nejprve si rodina myslela, že snad onemocněl covidem, vyšetření však ukázalo podstatně horší zprávy.
Magnetická rezonance odhalila v chlapcově mozku glioblastom. Jde o nejčastější a bohužel také nejagresivnější zhoubný nádor na mozku a pacienti nemají příliš velkou šanci na přežití. Lékaři okamžitě začali s léčbou, i když vyhlídky chlapce byly značně nejisté.
Policista Dean Klier slouží na policejní stanici v sousedním městě Plainfield. Do sousedství VanHyningových se přistěhoval před rokem a s chlapcem, který byl nadšený do všeho policejního, se brzy spřátelil. Když se dozvěděl o Breckinově nemoci, okamžitě se rozhodl mu léčbu co nejvíc zpříjemnit.
Čestný policista Breckin VanHyning a Dean Klier na fotce z letošního srpna.
V červnu byl Breckin jmenován čestným policistou. A náčelník ho rovnou zapřáhl do práce. Někdo ukradl bonbóny a Breckin musel zločin vyšetřit. Vyslýchal „podezřelé“, sbíral otisky prstů, a když nakonec odhalil „pachatele“, kterého prozradila ústa zamazaná od čokolády, asistoval u jeho zatčení a převezení do cely.
Breckinova rodina dělala všechno možné, aby si chlapec pořádně užil. Vyzkoušel si skydiving ve větrném tunelu, s rodinou vyrazil na obrovské horské dráhy. Mezi léčbou rovněž trávil hodně času na policejní stanici, kde byl vítaným hostem.
Průvodu se zúčastnily stovky policistů
Zpočátku léčba probíhala nadějně, jenže 14. října oznámila rodina špatné zprávy. I přes léčbu se nádor začal zvětšovat. Prognóza doktorů byla nemilosrdná. Breckinovi zbývá několik týdnů života. Nemělo už smysl pokračovat v další bolestivé léčbě, místo toho se rodina začala pilně soustředit na to, aby chlapcovy poslední okamžiky na tomto světě byly co nejpříjemnější.
Klier navrhl chlapci, že by se mohl na jeho počest uspořádat slavnostní průvod policejních vozidel. Breckin nadšeně souhlasil, a když byl Klierův nápad schválen jeho nadřízenými, byl průvod naplánován na středu 20. října. Breckinova matka předpokládala, že se průvodu zúčastní tak deset aut. Klier byl optimističtější a odhadoval jich kolem pětadvaceti.
Nakonec se do Channahonu sjela více než stovka vozidel z okolních měst a městeček. Ten večer se táhla dlouhá šňůra blikajících policejních a hasičských vozidel, nechyběly ani sanitky. Vozy projížděly před domem Van Hynigových, kde stál Breckin s rodinou a měl pusu od ucha k uchu. Sbírá policejní odznaky a ve středu jich dostal opravdu mnoho.
Chci ještě jednou vidět oceán. Zdravotníci splnili umírajícímu pacientovi poslední přání
„Je tak šťastný a vůbec se nebojí. Policisté mu dodali tolik síly na to, co ho čeká,“ uvedla dojatá matka Kim. „Je to úžasné dítě. Doufáme, že v práci dokážeme být tak tvrdí jako on. Za tu dobu, co ho znám, si jedinkrát nepostěžoval,“ dodal policista Klier.
„Breckin nám ukázal, že je na světě stále spousta dobra, a nehledě na to, čím procházíte, pozitivní přístup a podpora ostatních vás učiní silnějšími,“ dodala Kim.