Článek
"Jde o největší viklan, s kterým jsem se kdy potýkal,“ řekl Právu Pavel. "Je to zážitek, před těmi tunami musí mít člověk respekt,“ dodal. Do té doby slavil největší úspěch v tomto směru v Kadově na Strakonicku - tamní viklan ale vážil o čtvrtinu méně než ten babylonský.
Čert by se divil
"A je to,“ mohl si říci Pavel ve čtyři odpoledne, když balvan o velikosti menší dodávky konečně dosedl na určené místo ve skalnatém podloží - to nedobrovolně opustil před více než sto lety, přírodní raritu tehdy zničili italští dělníci při stavbě zdejší železniční trati.
"Teď se s ním dá znovu kývat, a to až o sedmnáct centimetrů,“ předvedl spokojený velitel operace.
Vítězství předcházela šestihodinová dřina ve vlezlém dešti. Experimentální archeologie tentokrát ke slovu nepřišla a neangažoval se ani bájný vlastník kamene. "Čert nepomáhal ani neškodil,“ podotkl Pavel, který si tak musel vystačit se čtveřicí hydraulických zvedáků a s partou fachmanů.
"Kámen jsme nakonec posunuli o šedesát centimetrů,“ poznamenal Pavel, který si s balvanem prvně pohrál už loni – tehdy jej přesunul o dvacet čísel.
Úspěchy se měří v centimetrech
A jak se hýbe se tunami skály? Těžko. "Nejobtížnější je správně ustavit hevery,“ vysvětlil proslulý technik. To se vybere vhodné místo, pak se to vypodloží, přizpůsobí, zkusí, zjistí se, že to není ono, tak zpět, znovu, zas a zas, pak to sedne, hurá, kámen se trochu pohne. A jede se nanovo, o kousíček dál. Dílčí vítězství se měří na centimetry, někdy míň, někdy víc.
Práce pro radost
Občanské sdružení Babylon, které akci zorganizovalo, hodlá z viklanu udělat atrakci při cyklostezce z Plzně do Regensburgu. "V příštím roce by zde měl vyrůst altánek a informační cedule,“ přislíbil Karel Sedlák ze zmíněného sdružení.
A další plány Pavla Pavla? Spadlých viklanů čeká celá řada. "Vím o nich, ale to je práce , která se nedá dělat jako na běžícím pásu. Ta se dělá za buřty, za pivo a hlavně za pocit, že místní budou mít radost,“ uzavírá. Kteří budou mít radost příště, zatím neprozradil.