Článek
Zvířata se poprvé setkala koncem roku 2015, avšak schůzka neměla trvat dlouho – Timur byl předložen tygrovi jako živá kořist k večeři. Proti veškerým předpokladům a přírodním zákonům se ale krmení nekonalo. Kozel neprojevil sebemenší strach, zvířata se spřátelila a pak se nehnula jedno od druhého. Společně se krmila, hrála si i spala.
Jejich osud sledovali lidé na sociálních sítích. Mezencev tehdy hovořil o zázraku a o „volání lásky shora“. Ošetřovatelé už raději tygrovi přestali servírovat živé kozly a Amur přešel na králičí dietu.
Všechno má ale svůj konec. Timur si jej přivodil sám, když začal na tygra příliš ostře dorážet. Když ho v roce 2016 podupal, Amur ho prudce odstrčil a kozlík se skulil z kopce. Timura pak odvedli z tygrova dosahu, kozel se ale ze zranění nikdy plně nezotavil.
Netradiční přátelství trvalo několik měsíců.
Převezli ho k ošetření 9000 kilometrů daleko, až do Moskvy, ale ani to nepomohlo. Někteří ošetřovatelé se domnívají, že příčinou jeho smrti byl smutek z odloučení od Amura. A smutní jsou i mnozí Rusové, kteří idylu sledovali na sociálních sítích.
„Odvážný Timure, zůstaneš navždy v našich srdcích,“ napsal jeden z nich v reakci na kozlovu smrt. Elvira Golovinová, která sudokopytníka ošetřovala, řekla, že Timur bude zpopelněn důstojně. A zoo ve Vladivostoku počítá s tím, že na Timurův hrob pořídí bronzovou sochu.
Nikoliv zázrak ale potřeba
I když to mnozí přirovnávají k zázraku, situace, kdy kořist není predátorem snědena, je v přírodě poměrně vzácná nikoliv výjimečná. A v případě zajetí se u zvířat projevuje ještě častěji. V případě tygra mohlo dojít k tomu, že potřeba šelmy se socializovat byla větší než hlad.
Jak Mezencev vysvětlil v rozhovoru z roku 2016, zvířata žijící v zajetí nepotřebují vytvářet a bránit svoje teritorium, shánět potravu či hledat partnera. „Tohle všechno vyžaduje čas a energii. Když to zvířeti seberete, začne se nudit,“ uvedl tehdy Mezencev. Díky tomu se vytvořilo mezi zvířaty pouto, kdy tygr už kozla přestal považovat za svou kořist.