Článek
Když by nebylo co jíst, žádné peníze z bank vám nepomůžou. Podle vedoucího Genové banky Výzkumného ústavu rostlinné výroby Vojtěcha Holubce má každý stát povinnost a zodpovědnost za materiály, které byly vyšlechtěny na jeho území. Nejen pro budoucí generace, pro šlechtitele, ale také pro výzkum a vzdělávání.
„Genová banka také slouží pro případ globálních katastrof nebo místních katastrof, kde materiál, který by se ztratil nebo zničil, se může díky Genové bance obnovit,“ vysvětluje Holubec důvod existence ústavu.
Materiály se do banky získávají z laboratorního přemnožení plodiny. Každá rostlina má svého kurátora, který má na starost sledovat, zda jsou semena ještě použitelná. Ten je také množí.
U semen se sleduje klíčivost a to každých deset let.
Přemnožené vzorky následně pošle do Genové banky, kde se osivo vyčistí, vytřídí, provedou se testy klíčivosti, zaznamená se do dokumentačního systému.
„Aby byl materiál dlouhodobě skladovatelný, tak se musí vysušit zhruba na vlhkostní úroveň okolo pěti procent, a takto vysušený materiál se nasype do sklenic, dodá se pytlíček se silikagelem, který odčerpá zbytkovou vlhkost, a pak se uloží do úložiště, kde je minus 18 stupňů Celsia,“ vysvětluje Holubec s tím, že semena vydrží takto uskladněná 30 let.
Momentálně se v ústavu nachází 45 tisíc semenných vzorků v 90 tisících obalech. Banka vlastní vzorky šlechtěné už v roce 1920, samotný ústav funguje od roku 1989.
Semena vydrží funkční 30 let.