Po třech měsících zpět na pevnině. Australan popsal strastiplný úděl trosečníka na širém oceánu

Jednapadesátiletý Tim Shaddock je námořník a dobrodruh. Letos v dubnu se vydal ve svém katamaránu z mexického přístavu La Paz na více než 5000 kilometrů dlouhou cestu k břehům Francouzské Polynésie.

Doprovázela ho jen fenka Bella, kterou potkal v Mexiku a která se od něj nechtěla hnout. „Bella si mě našla. Potkal jsem ji uprostřed Mexika a nechtěla se ode mne hnout. Třikrát jsem se jí snažil najít domov, ale třikrát se se mnou vydala na vodu. Je mnohem statečnější než já, to je jisté,“ smál se Shaddock, když již v bezpečí a na pevnině vyprávěl v úterý svůj příběh médiím.

První dny probíhalo všechno podle plánů. Na začátku května přeplul Shaddock v noci hranice kalifornského zálivu a jeho plavidlo zamířilo na širý oceán. Byl úplněk a bylo to dlouhé týdny naposledy, co viděl pevninu.

Na samotu na moři se těšil, i když těžko hledal vysvětlení, proč se na strastiplnou cestu vydal. „Nejsem si jistý, jestli na to znám odpověď. Ale baví mě plachtění a mám rád lidi na moři. Lidé a moře jsou to, co nás všechno spojuje. Oceán je v nás a my jsme oceán,“ uvedl rodák ze Sydney.

Jak moc dokáže být oceán krutý zjistil Shaddock za několik dní. V silné bouři přišel o kormidlo a veškerou elektroniku. Nemohl si zavolat pomoc, nemohl ovládat loď a neměl tušení, kde přesně je. Shaddock a Bella se stali trosečníky, ponecháni napospas osudu.

Na cestu byl Shaddock dobře vybaven, jenže v bouři přišel i o vařič a část zásob. Jediné, co mu zbývalo byly syrové ryby, které si zvládl nachytat. „Bylo to opravdu hodně suši,“ smál se a zavtipkoval, že díky nedobrovolné raw dietě pořádně zhubl.

Horší to bylo s vodou. Shaddock netušil, jak dlouho na moři bude, a voda mu rapidně ubývala. Když občas zapršelo, chytal dešťovou vodu do všeho, do čeho se dalo.

„Nedostatek energie, únava. To je to nejhorší,“ popsal námořník. Snažil se udržovat dobrou náladu opravováním věcí v katamaránu a koupáním v oceánu. „Snažil jsem se najít štěstí uvnitř sebe. A to jsem naházel v samotě na moři. Chodil jsem do vody a prostě si užíval, že jsem ve vodě,“ popsal Shaddock.

„Bylo hodně, hodně, hodně špatných dnů, ale taky hodně dobrých,“ svěřil se.

I když se snažil, seč mohl, Shaddock se pomalu začal smiřovat s tím, že tuhle plavbu nepřežije. Po třech měsících od vyplutí a více než dvou měsících, co byl trosečníkem, se na něj usmálo štěstí, když zaslechl hukot rotoru helikoptéry.

Vrtulník doprovázel mexický trauler Maria Delia. Pilot shodil Shaddockovi pití a informoval posádku rybářské lodi. V tu chvíli se Shaddock nacházel zhruba 1900 kilometrů od nejbližší pevniny. Místo už více upřesněno nebylo.

Loď vyslala ke trosečníkovi člun a po krátké kontrole, zda se nejedná o pašeráka drog, vzala Shaddocka i Bellu na palubu lodi, kde se jim dostalo patřičné péče. Následně se loď vydala do přístavu Manzanillo, odkud vyplula.

Do svého přístavu se Maria Delia v úterý. Bella se od Shaddocka nehnula ani na krok, ale zamilovala si rovněž rybářskou posádku. Ze společnosti dalších lidí byla doslova u vytržení. Jelikož si Shaddock domů do Austrálie psa vzít nemůže, rozhodl se Bellu svěřit jednomu z námořníků za podmínky, že o ni bude skvěle postaráno.

„Jsem nesmírně vděčný kapitánovi a rybářské společnosti. Jsem na živu a už jsem si ve skutečnosti nemyslel, že to zvládnu,“ sdělil dojatý Shaddock médiím. Nyní se chystá co nejdřív vrátit do Austrálie a těší se, až zase uvidí svou rodinu.