Článek
Slunce se dnes nachází ve stádiu hvězdy hlavní sekvence, což je oblast v diagramu udávajícím závislost svítivosti hvězdy na její povrchové teplotě. Hvězdy hlavní sekvence jsou stabilními objekty, jejichž svítivost se během miliard let mění jen zvolna.
Hvězdy o hmotnosti srovnatelné s hmotností našeho Slunce stráví v tomto stádiu asi 10 miliard let, tedy naprostou většinu svého hvězdného života. Uvnitř hvězdy hlavní sekvence probíhá termonukleární reakce, při které se přeměňuje vodík na hélium se současným uvolněním energie. Tato reakce se zastaví v okamžiku, kdy dojde k vyčerpání termonukleárního paliva, tedy vodíku. A co se stane dál?
Rudý obr spálí Zemi
Hvězda začne chladnout, což vede k jejímu smršťování. Vnější vrstvy, které byly dosud drženy tlakem záření, padají dovnitř hvězdy. To má za následek opětovný nárůst teploty. V centrální oblasti se teplota zvýší natolik, že může opět začít spalování vodíku. A v samotném jádru se hélium začne přeměňovat na ještě těžší prvky. Teplota je nyní dokonce vyšší než tomu bylo v předchozím období a to má za následek opětovné rozpínání hvězdy.
Vzniká tzv. obří hvězda. Jelikož záření při přechodu z nitra hvězdy na povrch zčervená, nazývá se toto stádium rudý obr. Naše Slunce se stane rudým obrem asi za 4 až 5 miliard let. V té době bude stokrát větší než je dnes a bude zářit tisíckrát více ve srovnání se současným stavem. Znamená to, že bude dosahovat téměř k dráze naší Země. A dráhy vnitřních planet Merkuru a Venuše budou hluboko pod povrchem Slunce. Samotné planety se ale už mnohem dříve vypaří.
Roztavení ledových planet
Bude to tedy konec pro život na naší planetě. Pokud se zde vůbec nějaký bude v té době nacházet, samozřejmě. Nebude to ale znamenat definitivní konec nadějí v rámci celé Sluneční soustavy. Rozpínání Slunce bude probíhat postupně. A to nemusíme ani čekat až na fázi rudého obra. Podle některých modelů se už za miliardu let zvýší svítivost Slunce o 11 procent a to způsobí, že Země se stane skleníkem nevhodným pro život. Obyvatelná zóna, která dnes zasahuje právě naši planetu, se bude posouvat přes Mars, Jupiter a další planety až nakonec dosáhne vzdáleností, ve kterých dnes obíhá Pluto.
Pluto, dnes naprosto beznadějně zmrzlý svět, kde se teplota pohybuje mezi -240 a -210 stupni Celsia, se tak stane rájem pro život. A nejen Pluto, ale i další objekty tzv. Kuiperova pásu, mezi nimi i největší měsíc Neptuna Triton či obří, teprve nedávno objevené planetky jako jsou Varuna či Quaoar.
O všech těchto tělesech se dnes předpokládá, že obsahují velké množství zmrzlé vody a rovněž organické molekuly jako jsou například uhlovodíky. Tedy základní stavební bloky pro život. Planetární astronom Alan Stern, který se tou otázkou zabývá, nazval tuto oblast "opožděná obyvatelná zóna".
Nový život na Pluto?
V tuto chvíli se nabízejí dvě možnosti přítomnosti života v této zóně. Může sem samozřejmě přijít z vnitřnějších částí Sluneční soustavy, které v té době už nebudou poskytovat podmínky vhodné pro jeho podporu. Na druhé straně vyvstává otázka možnosti vzniku nového života. Voda a organické sloučeniny zde přítomné jsou. Teploty budou rovněž příznivé.
Opožděná zóna má i další výhody ve srovnání s původní zónou v okolí Země. Slunce ve stádiu rudého obra bude produkovat mnohem méně nebezpečného ultrafialového záření, které může vývoj života zkomplikovat. Kromě toho jsou objekty v Kuiperově pásu mnohem více rozptýlené a nehrozí časté srážky mezi nimi. Ve srovnání s tím byly vnitřní části Sluneční soustavy v minulosti plné různého "smetí", které se často s planetami sráželo. Všeobecně se dnes předpokládá, že několikrát v historii byl život na Zemi v důsledku dopadu planetky či komety nucen začít zcela nebo téměř od samého počátku.
Proti teorii vzniku nového života hovoří čas. Stádium rudého obra trvá jenom milióny až desítky miliónů let. Otázkou tedy zůstává, jak dlouhou dobu potřebuje život ke svému vzniku. Stáří naší Země je asi 4,5 miliardy let. Pevné důkazy o existenci nejprimitivnějších forem života máme z období asi před 2 miliardami let. Ale nikdo neví, jak dlouho to ve skutečnosti trvalo, než se tyto jednoduché formy objevily.
Naději na zodpovězení této otázky poskytuje zkoumání jiných hvězd. Hvězd typu Slunce, které projdou stejným vývojem, je velké množství. Řadu z nich pozorujeme už ve stádiu rudého obra. Pokud by bylo možno nalézt důkazy, že na vzdálených planetách těchto hvězd vskutku existuje život, znamenalo by to obrovský pokrok ve znalostech o vývoji života na naší vlastní planetě.
