Pilotka na Aljašce na Den díkůvzdání shazuje lidem z letadla mražené krocany

Den díkůvzdání, který letos připadl na 28. listopadu, je ve Spojených státech jedním z nejvýznamnějších svátků v roce, přičemž jednou z hlavních tradic je pečení krocana. Na Aljašce však může být tato položka obtížně dostupná. Lidé tam totiž žijí i na místech, která jsou v danou roční dobu téměř odříznutá od zbytku světa, a nemohou si tedy jen tak zajít na nákup nebo si objednat dovoz jídla.

Esther Keimová, která sama v takových podmínkách vyrůstala, se rozhodla, že začne takovým lidem krocany doručovat sama. Nápad přišel v roce 2022, když jí kamarádi, kteří se odstěhovali na odlehlé místo, vyprávěli, že na sváteční večeři nemají nic speciálního.

Jeden z jejích známých jí dokonce vyprávěl, jak kdysi ke sváteční večeři měl veverku, o kterou se navíc rozdělil s ještě dalšími dvěma lidmi. A údajně to nebylo nic moc. „V tu chvíli jsem si pomyslela, že jim shodím krocana z letadla,“ řekla agentuře AP.

Inspirací pro Keimovou byly i vzpomínky z dětství, kdy její rodině stejným způsobem vozil sváteční pokrm kamarád. Nyní krocany shazuje z malého vrtulového letadla, které opravila společně se svým otcem. Uvedla, že poslední tři roky před listopadovým svátkem doručila vždy 30 až 40 kusů.

„Nejdřív se vysílačkou spojíme s domem, aby věděli, že je venku letadlo a že jsme to my,“ popisovala postup při doručování. „Oni pak vyjdou ven. Krocana neshodíme, dokud nevidíme, že vyšli ven, protože když ho neuvidí padat, nebudou vědět, kde ho hledat,“ řekla.

Krocany Keimová kupuje i s pomocí příspěvků, které vybírá mimo jiné prostřednictvím facebooku. S balíčky vyráží z okraje města Anchorage a někdy za adresáty letí i více než 150 kilometrů. Při některých letech jí pomáhá „shazovač krocanů“, který zboží vyhazuje ven, jindy to dělá sama, zatímco letadlo pilotuje její kamarádka.

Krocana od ní dostávají také senioři Dave a Christina Luceovi, kteří žijí v údolí řeky Yentna severozápadně od Anchorage a Keimovou znají od jejího dětství. Do nejbližší obce to mají v zimě hodinu a půl cesty na sněžném skútru. „Udělá to skvělé díkůvzdání,“ řekl Dave o iniciativě Keimové. „Je opravdové zlatíčko a opravdu dobrá kamarádka,“ dodal.

Ve své iniciativě, označované jako Alaska Turkey Bomb, chce Esther Keimová pokračovat i v dalších letech, a dokonce ji chce rozšířit o hračky pro aljašské děti. „Vím, jak vzácné pro mě jako pro dítě bylo něco dostat,“ zavzpomínala obětavá pilotka, která doufá, že časem by se z její iniciativy mohlo stát „něco velkého“.