Pětapadesátiletá Belgičanka uběhla maraton každý den, 366 dní v řadě

Pětapadesátiletá Hilde Dosogneová si na loňský rok dala hodně kruté předsevzetí: uběhnout 366 maratonů, tedy každý den jeden (loňský rok byl přestupný, měl tedy 366 dní). Krátce před nástupem roku letošního pak mohla nahlásit, že tato mise je splněna.

Přitom stále chodila alespoň na částečný úvazek do zaměstnání, když podle webu Euronews pracuje jako bioinženýrka, a běhání se věnovala vždy odpoledne. Navíc toto její úsilí vyneslo částku kolem 66 tisíc eur (přes 1,6 milionu korun) pro neziskovou organizaci zabývající se výzkumem rakoviny prsu a bojem proti této zákeřné nemoci.

Dosavadní rekordmankou byla Australanka Erchana Murray-Bartlettová, která zvládla uběhnout 150 maratonů za sebou. A přestože i tento výkon je pro prakticky celou světovou populaci nepředstavitelný, Hilde jej překonala již na konci května. A pokračovala až do konce roku, takže se zastavila na čísle 366.

Vyrovnala tak rekord v mužské kategorii, který drží Brazilec Hugo Farias. Ovšem technicky vzato je držitelkou ženského roku stále ještě Australanka. Hilde totiž nejprve musí poskytnout GPS záznamy všech svých maratonů organizaci Guinness World Records a té ještě nějakou dobu potrvá, než její výkon oficiálně zapíše.

Tomu by však nemělo nic stát v cestě, protože Hilde kolem veslařského kanálu v Gentu pro jistotu každý den uběhla 42,5 kilometru, což je o zhruba 300 metrů více, než činí oficiální maratonská distance.

Její výkon je neuvěřitelný i proto, že v průběhu roku musela čelit i různým zdravotním potížím od puchýřů či různých naraženin či odřenin po kolizích s jinými lidmi přes běžnou chřipku až například po zánět kloubu. Nejhůře jí však bylo, když jednou již za polovinou běhu upadla a měla strach, že si zlomila prst. Vydala se proto do nemocnice, a aby byla naplněna litera pravidel, musela po ošetření celý maraton zaběhnout znovu. Celkem tedy ten den zvládla 69 kilometrů.

Zároveň však připustila, že navzdory různým zraněním jí v některých momentech činilo podstatně větší potíže zvládnout tuto extrémně náročnou výzvu psychicky. „Vždycky se na start musíte postavit, za tmy, v dešti, mrazu, ať je jakkoliv. Pocit volnosti a radost z běhání jsou zkrátka pryč,“ popsala Hilde po posledním maratonu s tím, že běhala rychlostí kolem 10 km/h, takže jí každý běh zabral zhruba čtyři hodiny. Jejich rozpis však zveřejňovala, a tak jí mohli alespoň dělat společnost i další lidé, kteří se k ní přidávali.

Samozřejmě musela mít i upravený stravovací režim, který konzultovala s odborníkem. Ráno tak například začínala palačinkami, do jejichž těsta přisypávala proteinový prášek, a při běhu samozřejmě měla k dispozici energetické gely. „Ale tělo se naštěstí rychle adaptuje, takže zpočátku jsem při každém běhu potřebovala sedm gelů, ale později už jen pět,“ řekla Hilde místním médiím.

Vedle toho uvedla, že jejímu úsilí každý měsíc padly za oběť dva páry běžeckých bot a nedílnou součástí jejího vybavení byly kompresní podkolenky, které svalům poskytují lepší péči při dlouhodobé zátěži.

Jistým překvapením pak může být, že po dokončení celoročního martyria Hilde prohlásila, že nechce, aby byl její výkon považován za učebnicový příklad zdravého životního stylu, ale za důkaz toho, jak velká může být osobní vytrvalost jednotlivce, což ostatně může platit v libovolném oboru lidské činnosti.