Článek
Netradičního domácího mazlíčka si před pár lety do pražského bytu pořídila Veronika Vašková s Antonínem Müllerem.
Rozhodli se mít za kamaráda mini prasátko. Lidé je od toho zrazovali, ale oni si tvora tak zamilovali, že se rozhodli pomáhat všem prasátkům v nouzi.
„Vloni jsme založili neziskovou organizaci, která se jmenuje Azyl Štětinka. S tou myšlenkou jsme si pohrávali dlouho. Vlastně nás k tomu přiměl i osud našeho prasátka Mony. Pocházela totiž z množírny a měla srdeční vadu. Takže nám bohužel v pěti letech zemřela,“ vzpomínala třiatřicetiletá Veronika Vašková.
Čuníky si zamilovali
„Taky jsme zjistili, jak jsou čuníci milí, šikovní, učenliví a inteligentní. S Monou jsme i cestovali, třeba v Praze tramvají, jezdila s námi na výlety, prostě byla úžasná. Dávali jsme fotky na sociální sítě a začali se nám ozývat lidé s dotazy, jak se o prasátka starat, jaká jsou nebo třeba zda smrdí,“ líčil o čtyři roky starší partner Veroniky.
Pak se na ně začali i obracet lidé, kteří péči o své prasečí mazlíčky nezvládali.
„Ono to není vždy jednoduché. Prasátka jsou tvrdohlavá. Může se vám stát, že se na procházce seknou a nehnou se z místa. Navíc si lidé pořídí selátko, které jim pak vyroste a může mít kolem sedmdesáti až sto dvaceti kilo. To mluvím o těch zakrslých prasatech,“ upozornila žena.
A právě i kvůli tomu, že jim Mona vyrostla a do pražského bytu se nevešli, tak se přestěhovali do Starého Města u Frýdku-Místku. „Já odsud pocházím, mám tu rodinu. Jsme tady v třígeneračním domě se zahradou. Odešli jsme ale z Prahy i za prací. Přítel pracuje v ostravském pivovaru a já v obchůdku se zdravou výživou,“ upřesnila Vašková.
Chtějí koupit louku s chatkou
Nyní se snaží sehnat peníze na to, aby mohli koupit louku s nějakou chatkou, kde by Azyl Štětinka mohl fungovat. Založili sbírku, hledají dárce, samozřejmě i šetří z vlastních zdrojů.
„Máme i dárkové certifikáty. Maluji, vyrábím svíčky a šperky,“ vysvětlila chovatelka prasátek, která se většinou dožívají kolem desíti let. Když jsou zdravá, tak i dvaceti.
Pár se nyní stará i o zakrslé prase jménem Tequila. Její původní majitelé už péči o ni nezvládli
Na zahradě se nyní pár stará o dvě prasátka. Roční Tequila je zakrslé prase a k nim se dostala za pomoci sociálních sítí. Obrátil se na ně mladý pár, který zjistil, že péči o prasátko už nezvládá.
„Pro Jasmínku jsme si jeli do jižních Čech. Byla zachráněna před jatkami. Narodila se totiž s rozštěpem patra, takže nepřibírala na váze a byla nevhodná pro chov. Nám se podařilo ji odchovat, i když to bylo náročné, a krásně přibírá. Už má rok a půl a váží sedmdesát kilo,“ popisovala Vašková s tím, že otec Jasmínky byl čistokrevný divočák a matka vietnamské prase.
Útulek bude otevřený veřejnosti
Oba se shodují na tom, že péče o prasata je náročnější než chov psů. S Jasmínkou třeba zažili, že když se Antonín nevrátil přesně na čas z práce, tak začala křičet a rypákem vytahovat šuplíky. Mona jim zase vyjedla lednici.
„Přitom jsme na lednici měli speciální mechanismus, aby se tam nedostala. Jenže ona to od nás odkoukala a prostě si otevřela,“ smála se chovatelka.
Oba počítají s tím, že by se ve svém útulku starali až o třicítku prasátek. „Zároveň chceme, aby zařízení bylo otevřeno veřejnosti. Plánujeme dělat vzdělávací akce, workshopy a dny otevřených dveří. Aby se lidé dozvěděli, jak jsou prasátka úžasná a chytrá a že si zaslouží naši péči a pozornost.“
Více informací o útulku a sbírce lidé najdou na webu www.azylstetinka.com, nebo na jejich sociálních sítích.
Aligátor přes deset let trpěl ve sklepě, nyní ho čeká ráj na Floridě
