Papoušci to tu milují. V pražské tenisové hale se mohou proletět a pokecat s ostatními

Majitel areálu Jan Písecký sám chová papoušky, které zde původně nechával proletět samotné. Zhruba před devíti lety jej napadlo, že by mohl létání umožnit i dalším zájemcům.

„Moji papoušci to tu milují, už když jim oblékám kšíry, tak jsou nadšení, těší se nejen sem, ale i na cestu autem,“ svěřil se Novinkám chovatel papoušků Karel Neveršil, který má dvě ary a dva žaky.

Vzhledem k tomu, že bydlí v žižkovském bytě, je také on nadšený, že se jeho mazlíčci mohou volně proletět, protože když už je v zimě vezme ven, tak právě jen na kšírách, které opeřencům znemožňují let.

„Schází se zde hlavně volnoletci. To jsou ti ptáci, co létají volně venku a zase se vrací. Zima je pro ně nevýhodná, protože nemohou jít létat ven. Potřebují minimálně deset stupňů. Řekla bych, že je to stejné, jako když chodí lidé do fitka, potřebují si zacvičit. Ptáci si potřebují zalétat, pokecat. Oni se tu sdružují, nadávají si, zlobí se na sebe, milujou se. Prostě jako na sportovišti a v hospodě,“ vysvětlila předsedkyně a zakladatelka Společnosti Laguna, což je organizace pro pomoc zvířatům v nouzi, jejímž hlavním projektem je péče o papoušky.

Nejpočetnější skupinu zde obvykle tvoří velcí arové, zastoupeni jsou také papoušci kakadu, občas se ukážou i žakové, amazoňan, papoušek senegalský a mníšci šedí. Podle Žohové se zde scházejí stále stejní chovatelé, někdy jich je prý i šedesát.

„Ptáci potřebují také společnost. V přírodě žijí v hejnech, nežije jeden na jednom stromě, takže potřebují nejen společnost svého majitele, ale i tu ptačí, a té se jim zde dostává,“ říká Žohová.

Ptáci mají hodinu tělocviku a socializace a prý jim to bohatě stačí. Rychle se vyblbnou a po hodině bývají prý už unavení.

Papoušci a jejich majitelé se Na Cibulce schází od podzimu do jara. Hodina letu stojí 70 korun. V dubnu se hala vyfukuje.