Osmiletá dcera diamantového magnáta se stala jeptiškou. Možná zemře vyhladověním

Devanshi Sanghviová je jedním z nejmladších dětí bohatého majitele společnosti Sanghvi and Sons. Ta sídlí ve městě Súrat na severu západního pobřeží Indie, kterému se přezdívá Diamantové město, protože se zde zpracovává až osmdesát procent světové diamantové produkce.

Devanashi byla právoplatnou dědičkou části otcova jmění. Hodnota rodinné firmy založené v roce 1981 dosahuje podle indické ratingové agentury v přepočtu téměř 1,4 miliardy korun. Z toho malá dcerka ale s největší pravděpodobností nebude mít vůbec nic. Již v osmi letech totiž vstoupila do džinistického řádu, kde ji čeká prakticky absolutní askeze.

Džinismus je filozofický směr, jenž je zároveň považován za náboženství. Vyznává ho jen necelých pět milionů lidí, kteří často pocházejí z velmi zámožných vrstev. Džinistické rodiny podporují své děti ke vstupu do řádu, protože to zvyšuje společenskou prestiž.

Jedním z hlavních rysů džinismu je respekt ke všemu živému. Někteří jeho stoupenci tak například nosí přes ústa roušky, aby náhodou nespolkli hmyz. Zakladatelem džinismu byl Vardhamána Mahávíra, jenž svůj život ukončil dobrovolným vyhladověním, a někteří jeho následovníci jdou v jeho stopách i v tomto ohledu.

Ceremonie k uvedení osmileté Devanishi do džinistického chrámu

Osmiletá Devanshi Sanghviová se stala jedním z nejmladších lidí, kteří kdy vstoupili do džinistického řádu. U této příležitosti se konala velká čtyřdenní ceremonie, při níž se malá dívka vzdala všech světských statků. Jedním z prvních iniciačních úkonů pak bylo oholení vlasů.

Podle indických médií Devanshini rodiče tvrdí, že se vždy chtěla stát jeptiškou. S tím souhlasí i jeden z účastníků obřadu: „Nikdy se nedívala na televizi, na filmy a ani nechodila do obchodů nebo restaurací.“ Často se prý také účastnila chrámových obřadů.

Džinismus je však ve společnosti nezřídka kritizován za některé své praktiky, zejména za extrém v podobě vyhladovění. Například v roce 2016 zemřela třináctiletá dívka, když jako pokání držela dvouměsíční půst, při němž jen dvakrát denně pila vodu. Tvrdila, že ji k tomu donutili rodiče, kteří poté čelili nejen veřejnému pobouření, ale také obvinění ze zabití.