Článek
Na cestu se vydali v boxech ve speciálně upraveném klimatizovaném voze, kde se monitoruje teplota a dopravce zajišťuje i podávání krmiva.
„Kaloň rodriguezský je jedním z nejvzácnějších zvířat naší zahrady. Jeho domovina, ostrov Rodriguez, má rozlohu jako město Olomouc a bydlí na něm zhruba 40 000 lidí, což je pro kaloně až příliš na to, aby v důsledku lidského osídlení nepřicházeli o své přirozené prostředí. Tím klesají jejich počty, neboť mnoho prostoru jim již nezbývá,“ uvedl zoolog Jan Pluháček.
„Naštěstí tu máme záchranné instituce – zoologické zahrady,“ dodal zoolog s tím, že skupina v olomoucké zoo se každoročně rozrůstá o zhruba patnáct mláďat.
Kaloně před přepravou do Amsterdamu a Curychu umístili pracovníci olomoucké zoo do speciálních přepravních boxů
„Kaloni mají krásné, velké oči, protože se orientují především zrakem, jenž těmto savcům pomáhá i při hledání chutných plodů. Tito letouni jsou známí tím, že při konzumaci ovoce roznáší semena rostlin ve svém trusu,“ konstatovala mluvčí olomoucké zoo Iveta Gronská.
V důsledku kácení lesů a lovu pro maso byl kaloň zapsán na seznam ohrožených endemických druhů a zařazen do záchovných programů. V 70. letech 20. století klesly jeho stavy ve volné přírodě v důsledku tajfunu na 70 jedinců. Populace byla takřka vyhubena. Díky ochraně se je podařilo rozmnožit a zvýšit počty na nynějších přibližně 20 000 jedinců.
K záchraně přispěla i Zoo Jersey, založená Geraldem Durrellem, který odchytl několik posledních volně žijících jedinců, čímž umožnil jejich následný chov v zoologických zahradách. „Všichni kaloni v zoo jsou majetkem ostrova Mauricius a chovatelům pouze zapůjčeni,“ poznamenala mluvčí.
V 70. letech minulého století hrozilo kaloňům rodriguezským vyhubení
Kaloň rodriguezský, příbuzný netopýra, je nazýván též kaloň zlatý. Hlavní část jídelníčku mu zajišťuje ovoce, především sladké plody, nektar z tropických květin a listí. Kaloni se sdružují do menších kolonií, větší část dne tráví odpočinkem na stromech a večer se vydávají hledat potravu.
„Díky zadním končetinám se silnými drápy mohou odpočívat zavěšeni hlavou dolů, zabaleni do svých křídel. Klasická echolokace jim oproti netopýrům schází. V zoo se dožívají až dvaceti let,“ dodala Gronská.
