Článek
Tamaríny skákavé tu chovají od roku 1997. „Po loňském úhynu chovného páru, kdy samice byla s délkou života 25 let rekordmankou, jsme letos na jaře získali samičku ze Zoo Ljubljana a samce ze švýcarské Walter Zoo, čímž jsme začali chovat mladý nadějný pár,“ sdělila Novinkám mluvčí zoo Iveta Gronská.
„Naše naděje se proměnila ve skutečnost 6. prosince. Po 25 letech se narodilo životaschopné mládě, které samice nosí na zádech kolem krku jako šálu. Daří se mu velmi dobře a máme z něj nevýslovnou radost,“ uvedla zooložka Jitka Vokurková.
Mláděte si už mohli všimnout i první návštěvníci. „Na jeho zachycení fotoaparátem však teprve čekáme, stejně jako na určení pohlaví, které proběhne při veterinární kontrole a čipování za zhruba čtyři měsíce,“ konstatovala zooložka. Za dobu chovu se v Zoo Olomouc narodila čtyři mláďata.
Tamarín skákavý byl poprvé popsán v roce 1904 a je jediným zástupcem rodu Callimico. Dokáže velmi dobře šplhat a skákat i do vzdálenosti až čtyř metrů. Po průměrné době březosti 144–159 dnů samice obvykle porodí jediné mládě, ne dvojčata jako u jiných kosmanů a tamarínů.
V prvních týdnech života se o mládě stará a nosí je především matka. Otec a ostatní členové skupiny se výchovy účastní až později. Mláďata jsou kojena tři měsíce, v té době si již začínají samostatně shánět potravu. Dospívají ve druhém roce života.
Domovinou tamarína skákavého jsou pralesy na severozápadě Jižní Ameriky.
Na rozdíl od ostatních druhů čeledi Callitrichidae se může samec spářit s vícero samicemi v jedné skupině, ty jsou ale posléze vůči sobě agresivní a bojují o dominantní postavení. Samice mají schopnost rodit dvakrát ročně. Půlroční porody se pravidelně vyskytují v chovech a méně již ve volné přírodě. Připisovány jsou poporodní říji, která umožňuje samici zabřeznout velmi brzy. K vícečetným porodům přispívá i dostupnost hub – jejich důležitého zdroje potravy.
Kalimika patří k tzv. drápkatým opicím, které mají přeměněné nehty na drápky. V pralese se nejčastěji pohybují ve výšce do pěti metrů. Vyskytují se na západě a severozápadě Jižní Ameriky, konkrétně obývají houštiny a přízemní patra pralesů Bolívie, Brazílie a Peru, kde za účelem vyhledávání potravy často sestupují i na zem.
„Houby tvoří majoritní část jejich potravy, i v období sucha bývají v potravě zastoupeny až 40 procenty. Jsou jedinými tropickými primáty, o kterých je známo, že jsou na tomto zdroji potravy závislí,“ doplnila Gronská s tím, že součástí potravy těchto drápkatých opic je i ovoce, květy a míza stromů, hmyz, pavouci, vejce a menší druhy obratlovců.
Šimpanzi zřejmě dokážou říct „máma“, tvrdí vědci
