Očíslovaní jasoni červenoocí se rozlétli po Krkonoších

Jasoňové s evidenčními čísly na křídlech poslouží jako indikátor, jestli lokalita, uměle přizpůsobená jejich kdysi přirozenému prostředí, motýlům vyhovuje. „Pokud se rozletí jinam, budeme nuceni na úpravě tohoto zhruba hektarového místa ještě zapracovat,“ přiblížil David Číp ze záchranné stanice JARO v Jaroměři na Náchodsku.

Odlet motýlích samců za samičkami připravenými ve voliérách jaroměřské stanice nehrozí. „Motýli to mají nastavené jinak nežli lidé. Nejprve se líhnou samci, kteří čekají až přijdou na svět samičky. Nemají tedy potřebu je prvoplánově vyhledávat, což mají zakódované. Zkrátka si na ně počkají,“ vysvětlil Číp.

Skupina prvních pětapadesáti krkonošských jasoňů může – v ochranáři pečlivě monitorované lokalitě – vydržet do příchodu samiček, s nimiž se počítá příští rok. „Jde o prvotní nástřel, jestli se motýlí populace v Krkonoších uchytí. Potom přijde jejich masivnější výsadek. Zlikvidovat by je neměli ani přirození nepřátelé. Úspěch projektu tedy závisí hlavně na vhodnosti odlehlého biotopu, kam turisté obvykle nechodí,“ podotkl Číp. „Víme, že jasoni tam kdysi žili,“ podotkl.

Jasoni doplní v Krkonoších přerušený přírodní řetězec. Motýl představuje tzv. deštníkový druh, jehož přítomnost pomáhá přežít řadě dalších živočichů. „Jasoň červenooký je pro svou vzácnost vnímán jako ikona ochrany horské přírody,“ doplnil ředitel Krkonošského národního parku Robin Böhnisch.

Zárodky jasoňů červenookých získali ochranáři z Jaroměře před třemi lety z polského Pieninského národního parku při polsko-slovenských hranicích. Stanice JARO se stala umělou líhní těchto takřka vyhynulých motýlů.

Jasoň zmizel z Krkonoš a ostatních lokalit Evropy kvůli zarůstání přirozeného skalního prostředí divokou vegetací, přemíry pesticidů a atmosférického dusíku.

Obnově populace jasoňů v Krkonoších předcházela úprava vhodné lokality. Čety ochranářů přiblížily vytipovanou horskou stráň původní podobě přirozeného prostředí těchto motýlů. „Umělý odchov by byl zbytečný, pokud bychom neobnovili podmínky pro život jasoňů,“ říká Miloš Andres ze stanice JARO.

Jasoň červenooký, pojmenovaný podle řeckého boha slunce Apollona Parnassius apollo, zmizel z tehdejšího Československa před skoro sto lety. Pokus o renesanci jednoho z největších a nejvzácnějších evropských motýlů se uskutečnil v osmdesátých letech minulého století v okolí severomoravského Štramberku. „Populace se udržela dodnes, avšak poslední dobou povážlivě klesá,“ přiblížil Zdeněk Fric z Entomologického ústavu Akademie věd ČR. Štrambersko podle posledních poznatků nyní obývá kolem padesátky jasoňů červenookých. „Pomáháme s jejich přežitím i tam,“ doplnil Číp.

Jasoň červenooký, pojmenovaný v roce 1758 švédským přírodovědcem Carlem Linné, doposud přežívá v horských oblastech Slovenska, Rakouska, Německa nebo Portugalska a celé Asii.