Nové Město na Moravě má neúnavného zpovědníka Fanouše. Díky biatlonu

„Letos je nový, černý kůň kolumbijského biatlonového týmu Carlos Santos,“ směje se Petr Dostál. Figura v životní velikosti před rájem fanoušků všech sportů v Novém Městě na Moravě je jeho „dítětem“. Zastávka na cestě k závodišti se stala ve světě sportovních turistů oblíbenou podobně jako selfíčka s památkami UNESCO.

„Obchod tu měli moji prarodiče, než jim ho sebrali komunisti,“ vypráví Iva Dostálová. Ta potvrdila genetickou výbavu, když jako čerstvě plnoletá navázala na rodovou tradici. Známé novoměstské papírnictví a hračkářství dokázala úspěšně obnovit před 31 lety.

„Když tu bylo první mistrovství světa v biatlonu v roce 2013, mířilo sem spoustu turistů a chtěli biatlonové věci. My jsme měli jen pár vlajek a drobnosti,“ vzpomněla na velkou tuzemskou premiéru mladého olympijského sportu. Talentovaná obchodnice zareagovala promptně a zákazníkům dokázala vyjít vstříc už během tehdejšího šampionátu.

„Měli jsme logo U nás seženete vše. Tak jsme se toho drželi a zariskovali,“ vrátila se spolumajitelka obchodu k rozhodnutí, které přidalo voňavé prodejně další stálou specializaci. A vlastně i světovou proslulost – čilý ruch kolem zdejšího obchodu v čase velkých sportovních akcí ve Vysočina Aréně od té doby pravidelně přitahuje kamery i fotoaparáty z celého světa.

„To nám o víkendech pomáhá celá rodina. Manželčina maminka popisuje zboží, moje maminka napeče koláče, tatínek si nasadí čepici, vezme trubku a jde ven bavit fanoušky,“ popisuje pan Petr. Zapojují se i obě studující děti. Je to nezbytné, denně sem ve dnech sledovaných závodů míří vyšší stovky lidí.

Oficiální otevírací doba tu během velkých akcí neplatí. „Bývá to náročné, stojíme tu od sedmi od rána a otevřeno máme třeba do půlnoci, podle toho, jak se lidi z Vysočina Arény trousí,“ doplňuje Iva a se smíchem dodává, že s ovíněnými fanoušky bývá zábava. „Vloni sem během světového poháru přišel Slovák, který vůbec netušil, v jaké je zemi,“ dala přívětivá podnikatelka k dobru.

Biatlon se nicméně před jedenácti lety nepostaral pouze o stálé rozšíření sortimentu zdejší prodejny do podoby, jakou v tuzemsku jinde nenajdete.

Fanouš, sedící na biatlonové lavičce před obchodem, na které spočinuly i zadnice nejúspěšnějších tuzemských šampionů, je totiž oblíbeným společníkem jaksi apriori. V čase kolem závodů se s ním lidé, mířící tudy do Vysočina Arény, rádi fotí, nezahálí ale ani v noci. Žádného společníka neodmítne.

„Lidé ho neničí, jak jsme se původně obávali. Naopak. Když naši sportovci uspějí, do rána má Fanouš na krku medaile. Přijde mistrovství v hokeji, dostane hokejku. Ale na lavičku k němu sedají i alkoholem zmožení kolemjdoucí, kolikrát se k němu přivinou a povídají si s ním. Občas to slýchám, když v noci otevřu okno. Co ten už musel asi vstřebat,“ rozesmáli se manželé, sami velcí fanoušci běžek i kol.

Fandit do arény ale chodí na střídačku, v obchodě vždycky někdo zůstat musí. Společně si tak kolo či lyže mohou užít až poté, co se v krámě zhasne a zamkne.