Článek
Kolekce A New Kind Of Beauty (Nový druh krásy) zobrazuje botoxem napumpované lidi, kteří využili možností plastické chirurgie, aby si sami určili, jak chtějí vypadat.
„Krása byla vždy platidlem. Teď, když máme technologické postupy k tomu, abychom razili vlastní mince krásy, co si vybereme?“ ptá se Toledano. „Je krása formována soudobou kulturou? Dějinami? Nebo rukou operatéra?“ pokračuje fotograf v komentáři, který doprovází sbírku zneklidňujících snímků.
Podle Toledana, jenž fotí i pro New York Times nebo Esquire, je třeba zamyslet se nad tím, zda plastické operace odhalují skutečný charakter člověka, nebo naopak jeho identitu deformují.
„Možná tvoříme nový druh krásy. Koktejl smíchaný z plastické chirurgie, umění a pop-kultury? A je-li tomu tak, představují výsledky předvoj člověkem vyvolané evoluce?“ uzavírá Toledano soubor fotografií, které vznikaly mezi lety 2008 až 2010.
Lidé, kteří mu stáli modelem, prodělali různé plastické operace, jako například zvětšení rtů, změnu tvaru nosu, zvětšení či zmenšení ňader nebo úpravu očních víček. Toledano použil kontrastní nasvícení, které ještě více zvýrazňuje následky umělých zásahů do lidského těla.
Někteří lidé se rozhodnou pro zákrok plastického chirurga v touze po fyzické dokonalosti, jiní v zoufalé snaze zastavit čas a vzepřít se stárnutí. Toledano sám se zdráhá označit své modely za krásné a otázku, zda jsou lidé upravení tímto způsobem krásní, nechává otevřenou.
Při zkoumání jeho fotografií si ale nelze nevšimnout zajímavé skutečnosti: klienti plastických chirurgů se v některých rysech sobě začínají navzájem nápadně podobat. Nafouknuté rty či zarovnané nosy představují uniformní styl, který smývá původní individualitu. Toledanovy fotografie tak zachycují vznik nového vizuálního paradigmatu, který má snad původ jakémsi mlhavě tušeném, ale obecně přijímaném ideálu krásy, jako takový je však skrznaskrz umělý.