Článek
Padesátník z Popradu a příležitostný horský nosič krátce po jedné hodině odpoledne překonal o 5,5 kilogramu doposud nepřekonaný výkon Roberta Hofera z krkonošské Velké Úpy z března 1944.
„Krizi jsem neměl. Postupoval jsem podle signálů těla a šel na pohodu. Když bylo nutné odpočívat, tak jsem odpočíval. Když jsem mohl jít, tak jsem šel,“ pronesl na vrcholu vyčerpaný, ale šťastný Hižnay doprovozený Zdenkem Páchou z Frýdeckomístecka se 150 kily balené vody na zádech a Pražákem Milanem Marhanem s 80 kilogramy, jenž šel na rozdíl od vrcholně obtěžkané dvojice kratší řetězovou cestou.
Vladimír Hižnay se postaral o nový rekord.
„Nešlo o rekord. Chtěli jsme vzpomenout nezapomenutelného výkonu jednoho z posledních krkonošských nosičů a uctít památku přátel, kteří už nejsou mezi námi. Vždy, když některý z horalů zahyne, nezřídka pod lavinou, pořádáme v Tatrách podobnou vzpomínkou akci,“ přiblížil na vrcholu Hižnay za upřímného potlesku vděčného publika.
Hofer před 74 lety vynesl na Sněžku 160kilovou rouru na vrcholovou meteorologickou stanici. Hižnay s Páchou a Marhanem nadlouho zásobili pitím Českou poštovnu.
Dvojice nejvíce obtěžkaných šerpů šla ze Slezského domu na vrchol po polské silnici dlouhé 1,7 kilometru. Marhan za půl hodiny zdolal kilometrovou řetězovou cestu s převýšením přes dvě stě metrů, kudy kdysi po ušlapaném sněhu stoupal i Hofer.
Tatranský horský nosič Vladimír Hižnay
Přestávku dělal Hižnay zprvu po každých sto krocích, spíše krůčcích dlouhých maximálně dvacet centimetrů. Intervaly mezi přestávkami blíž k vrcholu stejně jako Pácha postupně zkracoval.
Rekordmanovi, jenž byl v sobotu v Krkonoších vůbec poprvé, trvala cesta dvě hodiny a dvacet minut. Pácha „vyběhl“ na střechu Čech za půldruhé hodiny. Síly si oba šerpové rozložili dobře. Nahoře nepadli a působili vcelku svěžím dojmem.
Tatranský horský nosič Vladimír Hižnay po svém výjimečném výstupu na Sněžku.
Hižnay v sobotu nenesl zdaleka nejtěžší náklad. Manažer firmy specializované na diagnostiku mostů se loni pokusil vynést z Hrebienku na tatranskou Zámkovského chatu 176 kilo koksu.
„Tři sta metrů před cílem mi tělo signalizovalo: Vlado překračuješ limit. Tak jsem 22 kilo shodil. Když člověk nepřekračuje limity, tělo mu děkuje a většinou se dožívá vysokého věku,“ míní Hižnay, který dvakrát týdně zdolá šestikilometrovou trasu s převýšením 750 metrů na Zbojnického chatu s 80 až 115 kily nákladu.
„Beru to jako placený trénink. Jde o relax, při němž si krásně vyčistím hlavu,“ podotkl Hižnay, jenž v sobotu potvrdil, že 160 kilo může na Sněžku vynést i člověk 21. století.