Článek
Projekt s příznačným názvem „2,6g 329m/s“ má na svědomí holandská umělkyně Jalila Essaidiová. K vytvoření lidské kůže, mezi jejíž dvě vrstvy by se zakomponovala pavoučí vlákna, ji inspiroval profesor molekulární biologie z univerzity ve Wyomingu Randy Lewis. V roce 2010 se totiž zabýval pavoučími vlákny a prováděl různé pokusy na kozách.
Poté, co Essaidiová v loňském roce vyhrála soutěž, která jí přinesla dostatečné finanční prostředky, mohla se pustit do realizace svých smělých nápadů. Kontaktovala tedy profesora Lewise, který jí zaslal několik laboratorních vzorků pavoučího hedvábí. Pak zapojila do projektu vědce z oddělení dermatologie v Leidenu a pracovníky Nizozemského ústavu soudního lékařství, kde se pak prováděly pokusy se střelnými zbraněmi.
Projekt může být užitečný, ale vyvolává i etické otázky
Neprůstřelná kůže je něco, co okamžitě podnítí fantazii. Leckdo si představí velké množství pavoučích nohou, nebo dokonce komiksovou postavu Spidermana. Zdánlivě bláznivý počin holandské výtvarnice však může přinést změny v lidském životě. Projekt totiž může přinést pokroky v tvorbě umělé kůže pro pacienty s těžkými popáleninami.
Na druhou stranu Essaidiová také přiznala pochybnosti nad tím, jaké otazníky by podobné objevy mohly odstartovat. Jak moc si můžeme zahrávat s lidskou genetickou výbavou? A skutečně se chceme zapojit do podobných výzkumů, které probíhají na poli vědy? Je možné, že bychom se cítili lépe s neprůstřelnou kůží. To jsou pouze některé otázky, které Essaidiová uvedla v rozhovoru pro deník Deutche Welle.