Článek
Podle legendy si u nemocného génia před jeho smrtí objednal tajemný muž zádušní mši, jeho pozdější proslulé Rekviem, a tělo chudého a vyčerpaného skladatele skončilo v hromadném hrobě. Köppen je přesvědčen o tom, že tento výklad neodpovídá realitě, jež se odehrála 5. prosince 1791 ve vídeňské ulici Rauhensteingasse 970.
Po studiu dobových dokumentů i očitých svědectví došel k závěru, že klíčovou postavou v celém dramatu se stal z Nizozemska pocházející diplomat a estét Gottfried van Swieten (1733 až 1803), který se zajímal především o hudbu Bacha a Händela a znal se dobře s Mozartem.
Smutná nálada
Jeho otec Gerard, osobní lékař císařovny Marie Terezie, si získal jméno v boji proti příjici. Lék na bázi rtuti, s jehož pomocí měl před smrtí zachránit 4880 nakažených, dokonce dostal po něm jméno Liquor mercurialis Swietenii. Jeho syn složení medikamentu znal a v létě 1791 se pravděpodobně pokoušel léčit Mozarta.
Svědkové uvádějí, že během svého pobytu v Praze od konce srpna do poloviny září 1791 skladatel "marodil a nepřetržitě se léčil, jeho barva byla bledá a nálada smutná".
Dvacátého listopadu povolala rodina k Mozartově loži doktora Thomase Franze Closseta. Ten si později pozval na konzultaci doktora Matthiase von Sallaba, uznávaného experta na jedy a otravy. "Oba museli ihned poznat příznaky chronické infekční pohlavní choroby i to, že se ji Mozart pokoušel léčit. Písemnou zprávu však raději nesepsali," míní Köppen.
Aby zabránili háklivým dotazům a vyšetření, nenařídili převoz pacienta do Všeobecné nemocnice, ačkoli tam Closset působil jako primář.
Zarazí také, že nikdo z početné a jindy neodbytné suity přátel a také z rodiny se o hudebníkův osud nijak zvlášť nezajímal. "Celá rodina," podivuje se Köppen, "působila dojmem, jako kdyby se vypařila."
Dvůr zametal stopy
Osudné noci se u Mozarta objevil baron van Swieten - zřejmě přinášel další dávku jedu. Už jí nebylo potřeba. Ačkoli byl baron velmi bohatý, zvolil pro Mozarta hrob třetí třídy. Köppen to považuje kromě bezpříkladné neúcty za chytrý trik - skladatelovo tělo zmizelo v hromadném hrobě s nemajetnými.
O několik hodin později baron, vysoký úředník na vídeňském dvoře, informoval císaře Leopolda II. o skonu dvorního kapelníka. Panovník van Swietena okamžitě suspendoval, protože dvůr nechtěl být v žádném případě spojován se šeptandou kolem Mozartovy smrti.
"Oficiální Vídeň zametala stopy, jak to jen šlo. Církev odmítla poskytnout hříšníkovi poslední pomazání. Nikdy se nekonalo úřední vyšetření těla. Na rozdíl od Prahy Vídeň neuspořádala reprezentativní smuteční slavnost," upozornil německý badatel v týdeníku Der Spiegel.
