Nejstarší žena historie prý byla podvodnice. Vydávala se za svou matku, tvrdí vědci

Narodila se v roce 1875, ve stejném roce si Thomas Alva Edison teprve nechal patentovat bezdrátový telegraf, a zemřela v době, kdy svět objevoval internet. Jeanne Calmentová je často označována za svědkyni zrodu moderní civilizace.

Podle ruských vědců ale není možné, aby se někdo dožil takového věku. Matematik Zak i geriatr Novosjolov prozkoumali řadu ověřitelných dat a záznamů lidí, kteří překročili stovku, a došli k závěru, že věk Calmentové se pohybuje mimo veškeré statistické zákonitosti. Přišli proto s hypotézou, kdo ve skutečnosti je Jeanna Calmentová, a své tvrzení podpořili 17 argumenty.

Jeanne se narodila do prominentní rodiny ve městě Arles na jihu Francie. Ve svých 21 letech se vdala za svého bratrance z druhého kolene a spolu měli jedinou dceru Yvonne. A právě ta je hlavní podezřelou ve verzi událostí, kterou zastávají Novosjolov a Zak.

Podle oficiální verze Yvonne náhle zemřela ve svých 36 letech v roce 1934. Vědci tvrdí, že ve skutečnosti zemřela Jeanne a Yvonne zfalšovala dokumenty a přebrala její identitu. Jaký by ale měla k tomuto podivnému jednání motiv a jaké mají vědci důkazy, že tomu tak opravdu bylo?

Pokud by Yvonne nahradila svou matku, těžko by to dělala proto, aby získala slávu jako nejstarší žena světa, o tom se jí tehdy ani nesnilo. Motiv pro toto jednání je mnohem prostší. Podle Novosjolova stály za vším peníze. Rozsáhlé majetky, které kromě domu v Arles zahrnovaly i panství zhruba 16 kilometrů za městem, byly napsány na Jeanne. Tehdejší dědická daň byla velmi vysoká, Novosjolov uvádí, že činila kolem 35 procent, a rodina na tom nebyla finančně dobře.

Musela totiž zaplatit podobnou dědickou daň zaplatit už dvakrát po smrti svých prarodičů. Další daň mohla rodinu zruinovat, a tak se Yvonne rozhodla nastoupit na místo své matky.

Tato divoká teorie se již několikrát objevila, ale má své logické mezery. Dvojice vědců ji podpořila několika argumenty, které však jejich oponenti považují za vratké a nepodložené.

„Stáří žádného jiného člověka nebylo tak důkladně prozkoumáno jako v případě Jeanne,“ namítá Jean-Marie Robine, ředitel výzkumu v Národním institutu zdraví a lékařského vývoje, který se v devadesátých letech podílel na vyšetření Jeanne a potvrzení jejího věku.

Argumenty ruských vědců však minimálně poukazují na to, že nesrovnalosti má i oficiální verze.

Oficiální životopis Jeanne je poměrně bohatý na události. V roce 1942 umřel v 73 letech její manžel Fernand, otrávil se třešněmi ošetřenými síranem měďnatým. I Jeanne třešně snědla, měla jich však podstatně méně a přežila.

Podruhé se ale už nevdala. Místo toho pomáhala ovdovělému zeťovi vychovávat svého vnuka Frédérica Billiota. Ani manžel Yvonne se už nikdy neoženil a do své smrti žil pouze se svou tchýní. V roce 1963 se Frédéric se zabil při autonehodě a Jeanne tak přišla o svého posledního příbuzného.

O dva roky později bylo ženě už devadesát let. Dům od ní odkoupil právník André-Francois Raffray s tím, že nechá v bytě stařenku dožít a až do její smrti jí bude vyplácet měsíčně 2500 franků. Raffray zemřel v roce 1995 a pravidelnou platbu po něm převzala jeho žena. Hodnotu domu přeplatila právnická rodina více než dvakrát. „V životě občas uzavřete špatné obchody,“ okomentovala to Jeanne.

Do většího povědomí se ale Jeanne dostala teprve v osmdesátých letech. V roce 1986 se stala ve věku 111 let nejdéle žijící osobou ve Francii, ovšem pozornost k ní celá země upřela až o dva roky později. To vyplul na povrch příběh setkání v roce 1888, kdy si u ní jeden slavný malíř kupoval pastelky. Jeanne tehdy vypomáhala v obchodě u svého strýce. „Byl ošklivý a byl to alkoholik,“ prohlásila u příležitosti stého výročí setkání Jeanne.

Během devadesátých let se Jeanne přesunula do domova pro seniory. Byla několikrát podrobena lékařskému vyšetření. Ve svých 118 letech podstoupila několik neurologických testů. Ty ukázaly, že její verbální paměť je srovnatelná s osobami kolem osmdesátky a devadesátky. Jeanne zemřela 4. srpna 1997, necelý půl rok po svých 122. narozeninách.

Prvním bodem, který by ruským vědcům podezřelý, je fakt, že Jeanne dosáhla daleko vyššího věku než ostatní dlouhověcí rekordmani. „Většina rekordů je blízko u sebe. Pokaždé, když je ustanoven nový rekord, dotyčná osoba zemře několik dní poté, nikoliv několik měsíců poté,“ uvedl Novosjolov. Ve Francii jde navíc o jedinou ženu, která se dožila tak vysokého věku. Podle Zakova statistického modelu je Jeanne prostě „nemožná”.

Jeanne na fotce z roku 1975. Ráda si dopřávala cigarety i v pokročilém věku. Vždy ale kouřila maximálně dvě denně.

Dalším argumentem, zřejmě tím nejméně průkazným, je malý soukromý výzkum, který si Novosjolov udělal na Facebooku. Něco přes dvě stě respondentů si prohlédlo fotografie a tipovalo věk ženy na něco kolem devadesátky. Novosjolov rovněž podotýká, že Jeanne mohla ke konci života sedět, to je prý pro lidi, kteří překročí stovku už krajně neobvyklé.

Jak by ale bylo možné, aby k podvodu vůbec došlo a aby si toho nikdo nevšiml? Calmentovi patřili k vyšší společnosti a ve třicetitisícovém městě to byly dobře známé osoby. Ruští vědci tvrdí, že matka s dcerou většinu času pobývaly na panství mimo město, a tak jejich obličeje nikdo moc neznal. Po chaosu druhé světové války si pak už záměny nikdo nevšiml.

Svá podezření podpořili vědci dvěma fakty. Úmrtní list Yvonne není potvrzen lékařem, patologem nebo alespoň zdravotní sestrou. Jediným svědkem je jistá Marie Nicolle, „žena bez zaměstnání“. Druhým zvláštním faktem je to, že Jeanne na sklonku života nechala zničit všechny své rodinné fotografie a archivy. Všechno jsou to však pouze nepřímé důkazy.

Kritici poznamenávají, že i tyto nepřímé důkazy stojí na vodě. „Uvědomujete si, kolik lidí by kvůli tomu muselo lhát?“ uvedl Robine v rozhovoru pro Le Parisienne. „Ze dne na den se Fernand Calment objeví místo své ženy po boku své dcery. To je přece směšné,“ dodal. Robine dále uvádí, že během vyšetření Jeanne znala odpověď na otázky, které Yvonne znát nemohla. Jako příklad uvádí jméno jejího učitele matematiky, které šlo dohledat v nezávislých zdrojích, Yvonne k takovým informacím ale přístup neměla.

Jediná dochovaná společná fotografie Yvonne (vlevo) a Jeanne

Nikolaj Zak však poukazuje na chyby, kterých se v různých rozhovorech Jeanne dopouštěla. Zaměňovala manžela za otce a jednou si vzpomněla, že ji do školy vodila služka, která ale ve skutečnosti byla o deset let mladší než ona.

Rovněž poukazuje na fyziologické rozdíly obličejů mladé a staré Jeanne. Poukazuje zejména na tvar jejího čela. Zak tvrdí, že Jeanne by ve 122 letech byla o dost menší, než je na fotkách. To odovdil z průměru, jakým se tělo ve stáří scvrkává. Nesrovnalostí je zkrátka poměrně dost.

Zda bude někdy případ s určitostí rozřešen, není jisté. Nicolas Brouard, ředitel Francouzského institutu demografických studií, práci ruských vědců přivítal. Pro agenturu France-Presse pak uvedl, že řešení problému je jediné. Exhumace Jeanne a Yvonne Calmentových. Zda k ní někdy dojde, zůstává nejisté.