Článek
Lidé z období svrchního paleolitu, jejichž kosti byly nalezeny, jsou již dlouho považováni za nejstarší zástupce takzvané aurignacké kultury. Ta se vyznačuje kamennými nástroji vyráběnými podélným štípáním a také nástroji z kostí a parohů.
Eva Wildová z Vídeňské univerzity a Maria Teschlerová-Nicolaová z tamního Muzea dějin přírody se svými kolegy dospěly při použití hmotnostní spektrometrie k přesnému určení doby, z níž pocházejí čtyři zuby a jedna lopatka z jeskyní.
Stáří zubů bylo určeno na 31 tisíc let, zatímco lopatka je prý o něco starší. Badatelé dospěli k závěru, že zjištění je dostatečné pro potvrzení, že tamní kosti patřily "prvním moderním lidem Evropy" a že sehrají "ústřední roli v diskusích o počátcích nového člověka na severozápadě starého kontinentu a o osudu člověka neandertálského".
Zavalití neandertálci doby ledové byli jednoho dne konfrontováni se štíhlými lidmi, kteří přišli odjinud. Po soužití, které trvalo několik tisíc let, neandertálci za nepříliš vyjasněných okolností vymřeli, aniž by došlo k jejich křížení s druhou skupinou, s našimi předky.
"Jsme pyšní, že takový nález byl právě na Moravě," řekl šéf ústavu Anthropos Moravského zemského muzea v Brně Martin Oliva, který se na výzkumu podílel. "Stáří kostí jsme vcelku znali, ale do dneška byly pochybnosti o jejich příslušnosti k této kultuře," popsal.
Jestli jde o úplně nejstarší příslušníky druhu homo sapiens sapiens (člověk vyspělý), podle něj není zcela jisté. "V rumunské jeskyni Pesteracu Oase se našly kosterní pozůstatky o něco starší, ale neví se, z jaké kultury," dodal Oliva.
V Mladečských jeskyních se podle něj našly zajímavé pozůstatky pohřebních rituálů. "Byly objeveny bohužel příliš brzo a v té době ne příliš dobře prokopány. Jinak by to byl zajímavý průhled do spirituality tehdejších lidí," uvedl Oliva.
Mladečské jeskyně byly objeveny v roce 1826 při lámání kamene. O jeskyně se začalo pečovat až později po archeologických nálezech z roku 1881. Kromě pozůstatků vyhynulých obratlovců tu bylo nalezeno mnoho koster lidí starší doby kamenné s četnými doklady jejich činnosti, jako jsou nástroje a ohniště. Větší část nálezů byla zničena koncem druhé světové války při požáru zámku v Mikulově, kde byly vystaveny. "Přežily" pouze nálezy, které se nacházely ve Vídni.
