Článek
Když ministerstvo financí vypsalo na přelomu února a března roku 1959 veřejnou soutěž na návrh bankovek symbolizujících sílu a pokrok pracujícího lidu, vědy a průmyslu, tak důstojník generálního štábu v Táboře František Heřman neváhal a po večerech doma kreslil, zkoušel, vymýšlel...
„Pamatuji si to tehdy jako dítě, bylo mi asi šest let. Zadání bylo, že na lícní straně musí být obrazec rolníků nebo dělníků, co budovali socialismus... Tatínek tehdy namaloval moji maminku. Místo snopu obilí ale držela polštář, obilí tam pak tatínek dokreslil,“ prozradila dnešní majitelka prvních dvou výtisků nejdéle platící bankovky.
Heřman vyobrazil svou ženu ale s větším nosem a neznámého muže.
Také prozradila, že tatínek mamince na obrázku trošku zvětšil nos, aby prý vypadala jako pravá rolnická žena. Muž po jejím boku je zcela anonymní, vymyšlený.
Příběh Františka Heřmana
František Heřman se od dětství věnoval kresbě. Jeho plány na studium na Akademii umění mu zhatila 2. světová válka. Heřman, jehož otec pracoval v armádě, šel v rodinných stopách a skončil také v armádě. Nicméně kreslení a malování se věnoval pořád, ve volném čase. Když nakonec jeho návrh vyhrál ve veřejné soutěži, byl velmi potěšen. „Protože jsme bydleli v Táboře, tak těm stokorunám se tady říkalo Heřmanky. Tatínek, protože byl amatér, tak mu to udělalo hroznou radost,“ svěřila Novinkám dcera Helena s tím, že tehdy pan Heřman dostal deset tisíc korun, za které koupil dcerám piano.
František Heřman se věnoval malování a kreslení celý život.
Bankovka však není jediný umělecký úspěch. Svůj talent dokázal Heřman v důchodu zpeněžit až v Japonsku. „Dohodl se tehdy s Japonci, chtěli po něm, aby maloval koně. Před 2. světovou totiž koně studoval u Vacátka a maloval je hodně. Japonci každý rok přijeli a vzali nějakých deset obrazů. Ve své zemi je vystavovali a prodávali,“ dodává Helena Strmiska.
Malá hodnota
Přestože by člověk řekl, že by se numismatici chtěli o bankovku poprat, není tomu tak. Tyto stokoruny prý mají pramalou hodnotu, vzhledem k obrovskému množství, které bylo v oběhu. Krapet vyšší cenu by za bankovku utržila jen paní Strmiska, protože je majitelkou prvních dvou vydání.
Dcera autora stokoruny z roku 1961 Helena Strmiska.
„Dle našeho názoru by mohla mít bankovka C01 - 000001 a 000002 hodnotu přibližně 1,5 až 2 miliony korun, jedná se totiž o sběratelskou zajímavost, samotná cena bankovky, kdyby měla jiné číslo, by byla kolem 1500-1800 korun za 1 kus,“ napsal Novinkám Gergely Gášpár z Argo Numismatika.
„Víte, tatínek zemřel v roce 2007 a mně je to stále líto. Mám jeho obrazy a předměty vystavené po domě, protože mám tak pocit, že je tu pořád se mnou. Proto mě nikdy ani nenapadlo něco po něm prodávat. Je to prostě památka po tatínkovi,“ opáčila Helena Strmiska.